dnej, svobodnej člověk se v takových městečkách neusadí, aniž dobrej řemeslník, anobrž jen ti, kteří za sedláka špatní jsou a nehodící, odkudž pochází v městečkách takové jch veliká chudoba, nerozum a zmáitenina, někdy k smíchu, někdy taky a častěj k mrzutosti.

A jakej medle užitek vrchnost má z takového chudého městečka, nevěděl bych žádnej jinej, nežli ten, že pán může se tím honositi a lidem vytejkati: Vy jste moji poddaní, já s vámi můžu tak a tak zacházeti a vás tejrati atd! Ale jakej naproti tomu užitek může míti vrchnost, vzlášť tu, kde městečko svého pivovaru nemá, nýbrž vrchnostenské pivo se tu pije, když městečko to osvobodí, s lidma přívětivě a spravedlivě zachází a lid hodný odjinud k sobě vábí, kteří buďto dobrý a vznešení řemeslníci jsou, nebo částku peněz mají a jsou v stavu se hodně živiti, vrchnosti za pivo a jinší věci velký užitky dávají; neboť jeden dobrej řemeslník více piva vypije, nežli deset chudých sedláků pro chudobu a nouzi vypiti v stavu jsou a vrchnosti jakého užitku dáti.

A nejenom takové městečka mají bej t v předešlém počtu sousedů držány, anobrž co ne j ve j š bejt může, rozmnožovány. Nebo čím více lidu se dobře živícího jest, tím větší užitky musejí vrchnosti z piv a jinších prodejných věcí přicházeti. Aby ale vrchnost z předešlý poddanosti přece taky škody neměla, nýbrž jinou stranou sobě to vynahrazovala, jakož i také za roboty aby k svému přišla, může to na peníze uvrhnout a na domy rozvrhnout, k úrokům přirazit. Lid tu se jistě podvolí rád to zaplatiti. Privilegia by mohly bejt takový, že jeden každý odtud může, kam chce se odstěhovati, však ale místo sebe hodícího, dobrého hospodáře zase opatřiti a za, vysvědčení jeho dobrého chování vrchnosti asi dukát složiti. Cizí, chtíce se tu osaditi, aby dali vrchnosti místo1 neb nomine Bürgerrecht (pod jménem práva měšťanského) taky jeden dukát. Taky aby bylo dovolenoi od domův grunty odprodati, až na j ist e j piočet, tak aby při každým domě pro snadši vyživení řemeslníka, pro vychování pár krav, potřeba polí a luk zůstávalo. Zádnej za souseda nemá bejt přijat, kterej nemá dobré své řemeslo*, nebo jinej dobrej obchod mimo polí. A od každého řemesla má bejt počet takovej, aby každej mohl bejt živ. Obzláště na ony řemeslníky zření míti, kteří zboží od řemesla svého taky dálej přes pole a po jarmarcích může odbejti a odjnud peníze domů přinášeti.

Kde jest mnoho lidu a sami řemeslníci, tu živí jeden druhého. Ku příkladu: pekař jest ode všech živ. Ten zas dává peníze tržit všem za obilí, ševcům za obuv, krejčím za šaty a tak dálejc. Jinde sobě peněz vydělávají plechaři, tesaři, zedníci, tru-