měrech asi 30X20X20 cm; komiňák, kámen s otvorem na komín; krčky, drobný dlažební kámen o velikosti asi decimetrové krychle; koryto, v žulovém hranolu vyhloubená vodní nádrž; laufák, běhoun, t. j. opracovaný kámen o rozměrech 60X20X20 cm; leština, slabý, ohebný prut; lita, podle tvrzení kamenářů má i žula vrstevnice, t. j. léta a štípání kamene musí se díti podle nich, nikdy napříč; mugle, žulový balvan; myškulán, malé pole (myší lán); obrubák, zpracovaný kámen na obrubu, na př. hrobů neb zahrad; okeňák, kámen podokenní; pasírovať, jen zhruba opracovávat; placák, dlažební kámen o rozměrech as 50X50X10 cm; půle, pole; pudlán, nízký, roz-sochatý smrček; rohák, rohový kámen v podezdívce; rozvod, kámen s rýhami, rozvádějící vodu na 2 strany; ryska, přímka, dřívkem na kameni narýsovaná; skřipec, na konci rozpoltený prut na lapání zmijí; škáje, úlomky, odpadky kamení; šluchta, laikovi neznatelná trhlina uvnitř balvanu, jen podle zvuku opracovaného kamenu ji zkušený kameňák pozná; vazák, kámen, vážící stavivo v podezdívce; železa, ocelové klínky a dláta různých tvarů na obdělávání žuly. Jak patrno, jest mezi kamenárskymi názvy jen málo slov takových, jež by nasvědčovala cizímu původu, což je důkazem, že zaměstnání kamenárske je od nepaměti také jen naše.

Ant. Trkal: Dýmkařství na Prosecsku. (Ukázka z pěkného vlastivědného sborníku okresu litomyšlského, poličského a vysokomýtiského: Od Trstenické stezky, redaktor Jaroslav Carka, VIII., Litomyšl, 1928—1929, číslo 7., strana 97 a d.): Průmysl dýnikařský, který dnešní dobou je tak hojně rozšířen v Proseči a okolí, vzal vznik svůj na sousedních Pasekách, kde samoukové hotovili před celým již stoletím ručně primitivním způsobem dřevěné dýmky. Dýmky prodávaly se jednak domácím obchodníkům, jednak provozoval se jimi podomní obchod. To i lidé, kteří sami výrobci nebyli, několik tuctů dýmek doma koupili a pak s nimi po Čechách a Moravě cestovali ke koupi je nabízejíce. Tenkráte nejvíce hotovily se »krkovky« — hlavička se šťávníkem kompletní, — tucet za 1 zl. 50 kr. — 4 zl., tucet plechových dýmek čili jak se jim říkalo plechovíc stál 60 kr., tucet dýmek nejlepší jakosti byl za 7 zl. Dýmky dělaly se výhradně z olšového dřeva fládro-vého, bylo to jediné dřevo, z něhož se prvotně dýmky robily. To dřevo musel si každý dýmkař sám opatřiti. Dokud zdejší lesy stačily, vyřezovaly se babky bez dovolení, bez ptaní, lesníci přivřeli často oko, aby neviděli, že parízek někdy i se stromem dostal nohy a utekl z lesa do chalupy, kde se dýmky robily. Takové kousky musely se ovšem skrývati pod sedmerou pečetí a pod desaterými zámky, nechtěl-li neoprávněný držitel