toho dřeva podívati se ? okresnímu soudu do Skutče, čemuž často ani při největší chytrosti, úskočnosti a lstivosti se nevyhnul, ač výkon v lese konal se vždy pod pláštíkem tmy buď za večerního soumraku, nebo nejrannějšího šera, ba i při měsíčku v noci. Později dělaly se výpravy i do vzdálenějších míst a poněvadž dobrého fládru byl nedostatek, zajížděli někteří dýmkaři nebo jejich komisionári do vzdálenějších míst a zakupovali celé paseky olšové, tak vytvořilo se odvětví obchodníků a dodavatelů potřebného dřeva. Nové toto odvětví dýmkařské zabývalo se zvláště zásobováním olšovými pařezy, což konalo se na jaře a více ještě na podzim. Cenná dýmka musí míti fládr, to jest kroužkování a žilkování ve dřevě, přirozenou kresbu, čím jest bohatší, tím dřevo i výrobek z něhoi je vzácnější a cennější, blamové dýmky jsou ze dřeva bez fládru, to je však zboží bezcenné. Dnes kromě olšového fládru užívá se k výrobě dýmek ještě jiných dřev. V letech devadesátých minulého století vešel ve známost bruyěre (bryjer); toto dřevo je vzhledem ? pěknému fládrování, dobrému zpracování i své ne-spalitelnosti velmi cenné. Do obchodu přichází bruyěre již nařezaný v krychličkách o hraně asi 6 cm, čímž práce je značně usnadněna a také zaopatřování tohoto materiálu stalo se snadným, ježto lze jej dostati v obchodech. Bruyere pochází z rodiny »Erica arborea« (vřes stromovitý, Baumheide, Bruyěre).. Rostlina ta.je křovitá až stromovitá, dosahu jeť 10—20 m. Jest stálým průvodcem teplé, vždy zelené vegetace zemí při moři Středozemním, roste ve Španělsku, jižní Francii, Korsice, jde až daleko: do Afriky, ano až na hory Habeše. Dřevo je cihlově červené, ale na vzduchu ponenáhlu zahnědne; je hustší, žílko- • vité, špatně hoří, obsahujeť mnoho kyseliny křemičité. Nejlepším dřevem pro dýmkaře je česká bříza, nejcennější ovšem jsou pařezy s fládrem, hodnotou vyrovná se bruyěru ano i předčí jej; co do hodnoty následuje švédská bříza; má-li fládr, je v celém kmenu, jeví se na průřezu stromu na rozdíl od bruyěru a olše, je-li bez fládru, jest bezcenná, Z nedostatku Hadrového dřeva dělají sé nejlacinější dýmky blamové z olše, z javoru, hrušky, lípy. Z ebenu hotoví se výhradně šťávníky, na hlavičky eben se nehodí, nemať fládru, mimo to žáru nesnese, praská. Dýmky zhotovují jednak mistři dýmkaři (v průmyslu počítají se mezi soustružníky dřeva) ve svých dílnách, držíce za tím účelem tovaryše a učně, nebo hotoví se u »štukverkářů«, kteří výdělkové daně neplatí ą pracují pro větší dodavatele, aneb pracuje se po domácku, kde i ženy a děti dýmky dodělávají. Nejvíce dýmek vyrábí se dnes v továrnách. První dým-kařská továrna zde byla. zřízena v Záboří, po vyhoření 1911 "bylá znovu účelně postavena; zaměstnávala áž 60 ' dělníků..