Brzy potom vznikla také továrna na dýmky v Proseči a později i v Podměstí, kdež k tomu účelu upotřebena bývalá olejna. Po válce přibyly ? stávajícím již těmto továrnám ještě dvě nové v Proseči, takže nyní pracuje se zde v pěti dýmkařských továrnách- Dýmkařství provozuje se též v České Kamenici a něco málo v Králíkách jako samostatné odvětví. Ve Vodňanech zavedl výrobu dýmek Hromádko, který se tam z Proseče odstěhoval; také v Ústí n. O. výroba dýmek zavedena soustružní-kem, který dříve v první továrně v Proseči pracoval. Před válkou nejdražší dýmky vyráběly se tucet za 40 K, nejlacinější tucet za 2 K, 1 dýmka za 30 h. Nejběžnějšími dýmkami byly baňačky. Všechny druhy lepších dýmek považují se za cizí výrobek, ale většinou to je prosečské zboží, jak ukazují dva následující případy. Hledanými byly svého času oblíbené »znojemské« baňačky, jež prodával »výrobce« Eichter ze Znojma a přece týž dával je zhotovovati u dýmkařů v Proseči, kdež opatřovaly se i jeho firmou. Totéž provozoval Paul z Krumlova, jemuž na kování poklůpků bylo v Proseči raženo »????1 Kranbau«. Do Proseče za dýmky přijdou ročně ohromné tisíce. Z malých počátků průmysl dýmkařský vyvinul se utěšeně, takže dnes obživuje četné obyvatelstvo, někteří neměli do začátku jen holé ruce, a přece pílí, přičiněním a důvtipem stali se dnes dobře situovanými továrníky.

Českomoravské Horácko slovem i obrazem. Svazek první: Horácká osada Upland-Villages-Horákische Ansiedlimo-. I. serii 50 obrázků akademického malíře prof. Karla Beneše slovy doprovází J. F. Svoboda. Nové Město na Moravě, vydává Josef Jun, tiskne tiskárna Pokorného a spol. v Brně, 1928, 8°, str. 112. V úvodě vysvětluje snaživý spisovatel, známý záslužnou svojí činností ze Selského archivu: Tato sbírka má shromažďovati účelně uspořádanou dokladovou látku ? podrobnějšímu vědeckému probadání po všech stránkách kraje, který zabírá území bývalého pomezního hvozdu po obou stranách zemské hranice česko-moravské, pro1 něž se ustálil název Českomoravské Horácko. Bude to tedy jakýsi doplněk Horáckého musea, sbírka hlavně obrázkového krajového vlastivědného materiálu, který by byl dobrou pomůckou, jak při dalších odborných pracích, tak i při vlastivědném vyučování. Bude ovšem zároveň i dokumentovati, že za krajový svéráz nelze považovati jen ty někdy zcela ojediněle se vyskytující zjevy, jichž nemá kraj jiný a že nelze přítomnost promítati zpět do daleké minulosti a nezohledňovati při tom staletý vývoj. Bilde připomínkou, že vůči potomstvu máme přímo povinnost, včas soustavně shromažďovati takový materiál, který jinak stává se nenahraditelným. — Na str. 9—lí charakterisuje horáckou osadu: V kaž-