Rož. Paseky. Statek se stodolou. 27. Chlum. Typ prohnutých střech. 28. Ůbušín. Statek čís. 26. se zvláštním připojením světničky. 29. Bobrůvka. Typ uzavřeného statku XIX. st. s výměn-kářskou chaloupkou podle náčrtu proí. J. Brože z r. 1900. 30. Kuklík. uzavřený statek XIX. st. v podobě r. 1894. 31. NykLo-vice. Statek č. 23. se stodolou. 32. Chlum • u Hlinská. Typ pozdější dřevěné stodoly se zděnými sloupy. 33. Olešná. Statek s haltýřem a studánkou. 34. Nová Ves č. 58, Německé. Bývalé pazderky. 35. Švarec. Dřevěný most přes Švarcavu podle náčrtku proí. J. Brože z r. 1903. 36. Štěpánov. Dřevěný most přes Švarcavu r. 1927. (Podle náčrtku prof. J. Brože byl r. 1899 poněkud jiný.) — Knihu, bohatou obsahem, podávající výběr horáckých staveb, sličně, umělecky bezvadně vypravenou, doporučuji všem pracovníkům v oboru lidového umění a všem knihovníkům odborným, jako pěkný vzor pro podobné práce a publikace musejních družstev a vlastivědných spolků, upřímně se těším na pokračování. Doprovod Svobodův založený na důkladném studiu archivním o starých stavbách, plný zajímavých původních názvů stavitelských, lidových, všude pečlivě doložený (žádné fantasie a krasořeěi) — zasluhuje plného u-znání a neskrblivé pochvaly. —

Svatbo v Káni Galilejské v prostonárodním podání, od Antonína Šorma. Praha-Střešovice (1928), 8", str. 16. Stařičká krajanka autorova vzpomíná, že slyšela od svého zemřelého strýce Jana Tauchmana-Košikáře, vypravovat tuto historii:

»Když studenečtí poutníci chodívali ještě celou cestu pěšky do Vambeřic, na pět dní, přenocovali vždy ve Svatonicích (Vel. Svatoňovice). Časně ráno šel jeden z poutníkxi napřed do Police (nad Metují) objednat hustou »poliuku«. V Polici byli poutníci v osm hodin na mši sv. a potom se šli posilnit polévkou. Kdysi na této zastávce setkali se s poutníky jinými, kteří je prosili, aby je vzali s sebou do houfu. Odkud byli, sę již nepamatuje. Tito poutníci je naučili »písmičku« (písničku)

o svatbě v Káni Galilejské a tak se dostala do rukopisné »poutní knihy« Karla Tauchmanna. Není vyloučeno, že poutníci ti byli z některého vinorodého kraje Moravěnky neb od vinařil moravských píseň onu znali; vždyť Moravané velmi často putovali na pouť do Vambeřic, a jejich pestré a bohaté kroje

1 jejich odlišná nářečí byla vždy našimi krajany obdivována ještě dlouho po návratu ? lopotě za ruční tkalcovské stavy. Tak asi poutě do Vambeřic, na půdě Kladska, koruně svatováclavské urvaného, staly se mostem kulturním mezi chudými krkonošskými tkalci a zámožnějšími, ale stejně zbožnými, avšak vzdálenými moravskými vinaři, u nichž vznik písně nejpravděpodobněji lze hledati. Náš milý spolupracovník, Ant.