odbočuje řada chlapců, na lyžích do stráně nad potokem, kde prihrbená, přitiskla střechou pod břeh, krčí se chalupa. Z komína se kouří, jako by vytápěli chlebovou pec. »Pazderna«, hlásí hoši, »to se ohřejeme«. Po minutce stojíme u jejího průčelí z hrubého kamene bez oken, nahlížíme otevřenými dveřmi do předsíňky, ale dveře nevedou dál. Jsme u peci, do které se přikládá zvenčí. Vítá nás tu vesele mladý topič, více uprášený než učouzený. Vysypáva právě belavý popel z popelníka pod ohništěm do příhrady v síňce. V ohništi vesele popraskáva pazdeří, jež vyplňuje druhý kout síňky. Je tu třeba být opatrným, pazdeří a len lehce chytají a požár pazderny je příliš obyčejná věc. Proto se pec vytápí zvenčí. Nás právě poutá ta pec, ? jejíž návštěvě dostáváme pozvání. Nuže, lyže dolů! Vcházíme do chaloupky z boku a teď teprve spatřujeme hluboko ve zdi dvě nehluboká, velmi zaprášená okna a na takovou zimu nevalně opatřené dveře. Vstupujeme, a sotva se tu pro prach a šero rozhlížíme. Přezný zápach pazdeří, tak známý z tkalcovských chalup, nás ovanul. Pět šest lidí kol stěn stojí tu v závějích pazdeří u trdlic, jejichž klepot připomíná velikonoční klapačky našich kluků. Stáří těch třečů (tředlí) ani nerozeznáváme; vedle starších žen jsou to patrně i lidé mladí. Na obličejích tkví škraboška prachu, nachytaného hustě do vlasů a na obočí a jen zuby odrážejí se při úsměvu bělostí. Tvrdí nám, že prach ten mnoho neškodí a že mu již zvykli. Marně hledáme v pazderně podlahu, lavice, stůl. Jen ve zdi je zaraženo několik dřevěných roubíků, ověšených nákladem vytřelých hrstí lnu a v koutě jakýs jednoduchý stroj, podobný dřevěnému polnímu válci. Strop nevysoký, mezi prkny skuliny, aby tudy utíkala pára, unikající dveřmi peci ze sušícího se lna. ?? pec! Zabírá bezmála půl prostranství celé pazderny a nijak se nepodobá peci chlebové, jak bychom si představovali. Neleze se do ni také po břiše, jak by si mnohý myslil, ale vcházíine-sem pohodlně dveřmi. Ačkoliv se zvenčí pilně topí, nevidíme v ní ani jiskřičky. Tma a horko nesnesitelné »jako v peci«. Seřízení jejímu porozumíme teprve tady, když nám průvodčí: osvětluje její nitro elektrickou lampičkou. Je polokulovitě klenutá, s průměrem základny as 5 m, o výšce as 3K m. Ze zdi sálá žár, neboť žhavý vzduch z ohniště kanálky ve zdivu oběhne šroubovitě asi třikrát po obvodě, než unikne do komína. Uprostřed peci na sloupku otáčí se jakýsi třípatrový kolotoč, podobný snovadlici s příhradami, na nichž se suší rozsnopko-vaný len z valů. Suchý vzduch jej rychle vysouší, praská. Rádi utíkáme z peci, kde pobyt v suché lázni zrovna příjemný není. Ostatně mohlo nás i potkat, co se neznámému v pazderně stává, že by nás sem tředle na chvilku za trest zavřely a pro-