možno, že zde zase překlad mluví výrazněji než kdysi originál .. .1

V Benátkách Šašek praví také, že Benátčané za vévodu (dožete) nevolí nikoho z ciziny, než z vlastní šlechty. Toto místo, zdá se, promlouváno je Šaškem do Cech proti nepřátelům Jiřího — Jŕrásek tohoto místa nepoužil, neboť ani Horký ho nevyzdvihuje. Podobně, leč z určitých patrně příčin pedagogických, Jirásek nemluví o vévodě Geldernském fvěznivším svého otce); pravíť jen, že byl zlý a zbojný. — Zato Brüssel líčí Jirásek obšírně podle cestopisu (vi. Horkého!) i nezapomněl tu vyprávěti zvláště o ježdění tamních dvořanů na bruslích, což přimělo pak starého děda ? tomu, že dal podobné zhotoviti svým divícím se vnukům. Takto Jirásek poučuje malého čtenáře o dávných cestách kulturních vymožeností o vynálezův. Ovšem brusle nebyly tehdy již leckde nic vzácného; Tet7el mluví o nich na př. při líčení dvoru vídeňského u císařovny Eleonory na zpáteční cestě, a to bez onoho podivu ze Šaškova popisu brus-selského. — V Brusselu Tetzel o bruslích nemluví; zato dotýká se jiné zajímavosti v anglickém jednom klášteře, a to — daleko význačněji než Šašek. Poslední mluví totiž o obrazech (imagrines) narození a vzkříšení Páně v Salisbury — což prý bylo jako živé... Tak i Horký. (Jirásek se o nich nezmiňuje.) Nuže Tetzel vykládá, že to byly řezby a závažím byly tak upraveny, že se pohybovaly — iedním slovem nohyblivé jesličky. Snad by byl i o tom Jirásek se zmínil, kdybv místo Horkého mylného výkladu (vzhledem ? latinskému nejasnému překladu) byl měl po ruce spis Tetzlův.

Převoz do Anglie provázen byl nepříjemnostmi, které zase nejlépe vylíčil Tetzel. Šašek, jakož i Jirásek, daleko se tu nepodobají líčení Komenského bouře v Labyrintu; spíše mu svědčí Jeho německý předchůdce! Také na zpáteční cestě vynechává Jirásek konečný popis bouře, uvedený v obou cestopisech (i u Horkého). — Ve Francii zvláště zajímavou je zastávka v Tours, kam si Čechové před 10 lety přišli pro nevěstu Ladislavovu. Jirásek podle Šaška lící jejich příchod, dodává pak popis husitských vozů (týž i u Horkého) a žalostný konec výpravy... Tetzel mluví však i o Magdaléně, jež tu žila dosud, provdána byvši za Gastona de Foise — a nenávidící Čechy i úsměvy od smrti snoubencovy! Tetzel vůbec často zmiňuje se o něžném pohlaví a jest mu náchylnější — snad i tu rozhodoval ráz charakteru a názor životní1?

O Panně orleánske Ša šek nemá valných vědomostí: ví, že osvobodila Francii, nezná však jejího jména a praví, že byla upálena v Londýně. Teprve Tubitschalca připomíná, že