sbírky ? všeobecně prospěšným účelům a jali organisaci sbírek těch promysliti, pěkně nám ukazuje jiné usnesení sněmovní ze 13- března 1596, jímž bylo stanoveno, že se má v jednom každém kostele buď v městech, městečkách i všech truhlička obzvláštní, od níž pán a v městech primas jeden klíč a kněz druhý míti mají, ? tomu naříditi o každou neděli i ve dny sváteční mají se lidé ? skládání pomocí od kněží napomínati. A což se toho každého dne svátečního sebere, to se má dio té truhlice ihned vsypati a složiti a potom při každém s.v. Mikuláši a ®v. Jiří dc* roka pořád zběhlého má se taková truhlička otevříti a se cokoliv peněz v ní najde, ty jeden každý kollator s listem přiznávacím přijmouce to ? svému svědomí, že jest se v tom spravedlivě podle tohoto sněmovního »nesení zachoval, dávati má, a oni... mají peníze ty odváděti na ten způsob, aby táž sbírka na špitál obecní při městech pražských a chudá lidi v něm obrácena byla.« Sbírky tyto byly opětně povoleny usnesením sněmovním v roce 1597 s malou obměnou při odvádění sebraných peněz. (Sněmy české, IX., 260, 410.)

Ani tu není známo, jak tato veřejná, sněmem, povolená sbírka pro celé Cechy dopadla, a zdali se splnilo očekávání do ní kladené.

A jak se vlastně žilo v těch starých špitálech! Někde dobře, jinde velmi dobře, tu zase hůře; v některých špitálech neměli opravdu na růžích ustláno.

Pěkně nám líčí Winter (Winter: Kult. ob ??? českých měst, ?., 114, L, 459) život v těchto městských špitálech: »Podle domácích řádů špitálských mělo býti všecko čistota, zbožnost a pořádek. Záhy z rána mělo se zazvoniti na zvonec, aby všitíkni stávali, jeden po druhém povinen byl v zimě zatopiti a světnici umésti; půl hodiny po zvonění zazpívali špitálníci pobožnou jitřní písničku a oblékli se ve svůj stejnokroj. Obléknuvše se, chodívali do špitálního nebo do městského kostela na pobožnost. Pořádkem jeden zůstával doma a hlídal zatím. V kostele mívali špitálníci své místo* zadní a stálé. Po mši mohli všelijak posluhovati i žebrati. V některých špitálech dovoleno bylo špitámíkům žebrati jen v určité doby, o Štědrý den, o Zelený čtvrtek, o posvícení, jinde zase směli chodívati dům od domu každý pátek nebo každou sobotu. V poledne po zvonění býval oběd, před ním i po něm špitálníci pobožně zpívali. Před slunce západem byla společná večeře a po ní zazpívavše chudí některou písničku starodávnou, šli spát. Kustoš prohlédl komory, není-li tu cizího žebráka na noclehu, tohio by ovšem mu-sil vyhnati, pale ohledal oheň v peci, ohledal dveře, jsou-li uzavřeny. Před tím za světla ještě sňal pokladnici plechovou, kte-