šel sem ke svém přátelom, stěžoval sem si, že mě trápí závrať v hlavě: »Poraďte mně něco na to!« fiekle mně: »Hale, nedávno bela 1? nás cezi ženská, ta zde povídala, také že měla závrať v hlavě, že je na to dobré med s křenem ha že lepšího liko néni na závrať, než med s křenem.«

Teda, jak sem přešel dom, nastrohal sem na žeco křeno, vzal na věci žeco medo, zamíchal to ha věci žeco toho snědl ha šel spát.

Báno jož mně belo vo moc lepši, jož sem se tak nemotal. Hoďál sem to zase ha snědl žeco medo s křenem. Vešlo mně to načesto, e kašel, keré mě při tem trápel, pomenol. Vod té dobe mám vod závratě pokoj.

Toto všecko, co povídám, je skotečná pravda, skosel sem to sám na sobě. Ha také mám za to, že to môže e nekomo henymo bet k dobro.

Hale radím každymo, hdo se chce léčit medem, habe si hleděl zavopatřet med vod svědometyho včelařa, nemá-li jé sám vod svéch včeleček, protože málohde v kvelbách dostane med nefalšované. Lepši je med dráž včelařovi zaplatit, protože pron-čované med nemá v sobe takovyho hóčenko jako med vod svědometyho včelařa.

Proto to povídám, že znám víc věelařo, keři homijó iaed prončovat. Hdo ze věelařo si dá pozor na med, pozná to.

Pravé med vod věeleček je prozelenalé ha táhne se jako te-niěky hniti, jako vlase, že dež je veme v mise nebo z hrnca žeco, tak se vesokoi táhne vod hrnca, keré se tak netáhne, neni pravé.

Ha také, dež je dobré med, rok, dva e víc let staré, tak ztvrdne ha cogrovati, že je nemôže hani žeco horépnóť; hale dež se roaehřije, zase se táhne jako hniti. Med nesmí se brát nožam vod chleba hani chleba do medo hotróset, protože be vodnatěl ha kesal.

Hdo chce mět med na delši dobo v pořádko, mosi je v česté nádobě přepostit z voščen ha dát je do česté nepotřebované nádobe třeba do novyho čestyho hrnca ha dobře je zavázat bílým papírem nebo šátkó. To proto, že brablence só toze chtěvi medo; dost mizernó direčko brableneěek do hrnca vleze. Jak přeude na med, napije se jé, co moěe ha de do svyho hnízda ? drobem brablencom. Ti jak to hocetijó, hneď se hych velká sela zebere ha dó s ňém zase na med. Debe to človek nezpozoroval, só brablence stavo všecek med poškodiť ha z hrnca venest. To se ví, že pře tlačenice se hych moc potopí, že hych na sta zhene a hodně medo zneěistijó.«— Spis Zlatiíšův je pracován opravdu s láskou ? našemu lidu a nevšední pílí, což vyzařuje z každé řádky. /. :'