pod náKveni »Dějiny města Sušice, sepsal v létech 1630—1650 J. Kadeřavý«. Holík se mýlí, že píseň ta sepsána v 1. 1630—50, vždyť popisuje ještě požár r. 1707, a spisovatel výslovně praví ke konci o pohořelých: »po dnes zakusuji, v nemocnici trvají.;< Holík připisuje i první díl historie, psané prosou, J. Kadeřavému; v museu sušickém po dru Gabrielovi zachovaly se dva rukopisy této kroniky pod názvem »Antigua vera memorabilia urbis Sutticenae ad íluvium Votava, olim conscripta a Joanne Ěešátko«. Tedy původcem prvé části byl by Jan Řešátko, nar. před r. 1580 a zemřelý roku 1629. měšťan sušický a spisovatel dějin Sušice. Pouze druhá část může býti od J. Kadeřavého. Píseň tuto pro zajímavost uveřejňuji celou. Kdo jsa žádostjv slyšeti o starém městě Sušici, které jak sou původ vzalo, v kraji prácheňském ležící, povězte sousedé, též obyvatelé v pravdě co mám říci. V sedmi stým devadesátém město svůj začátek vzalo, od havířů zlato práčův šťastně založeno, byloj nazýváno Sušice vše, vůbec Sušice Bohem se řídilo. V roku čtyřicátém sedmém, navštívil je Bůh zas ohněm, července měsíce daleko větším, než kdysi sice město vyhořelo, že málo zůstalo až ven se dostalo. Léta 1591 oheň třetí. Sotva jsou stavět počali, pomalu co lašťovice, v Pána Boha doufali, že se netrefí víc zle, coi v letě šedesátém, padesátém druhým, hořel zas prudce leta 1622 oheň 4tý. Přece ohni udolali, mnoho shořet nedali, sousedé hned shledali, málo co zašturmovali, začali trhat, domy rozbírat, vodou ulívat. Na tom ještě dost nebylo, brzy se štěstí změnilo, město co to pevně věřilo, že by víc hořet nemělo, leta 1664 horší než prv bylo. Dosti pochopit nemolíu, kterak oheň zas poznovu spálil različné stavení, krásných sousedských moc domů, k tomu dvě ulice, jednu bránu více, za městem velice. Tak se daleko dostal, že již málo který dvůr obstál, stodoly, všechno obilí, mnohem množství jim prach zůstal, zahrady, štěpnice, též mnohé chmelnice spálil, tak dokonal oheň 5tý. Velcí jistotně ohňové, ty všechna léta vznikali, obyvatelům sušickým výstrahu velikou dávali. Ohně ? odvrácení, zlého se zbavení, k Bohu obrácení. Na čtyřiceti tři léta i také 4. nejvíce vojnou vojanského běhu oddechla sobě Sušice, vojákův tažení, raubírování v času vojny švédské. Mnohokrát jejich předky jsou si připamatovali, co oni jaké nesnáze před nimi vystát museli, lepší časy byly, víc mamony měli, přece naříkali. Bylo božně strachu dosti, z času vojny bavorské, co jen partaje mysliveckou, rozličnou také rejtarskou, daně veliké museli dát, z hlavy své vlastní platit, museli jsou skládat ... Když se psalo 1707, nastojte na jejich hoře, ach, co je zase potkalo, truchlivé divadlo, měsíc v ohni stálo. (1707 oheň 6tý.) Dvacátého dne července mimo nenadálost všech lidí, od-