bily 2 hodiny s poledne, oheň viděli sousedé, z města ven pospíchali houfem a bránit začali. Nebylo možná bránit pro velkost a prudkost ohně, ? tomu se vítr velký a bouřlivý nenadále strhl škodlivý, tuze šturmovali, do města hlídali, hořet v něm viděli. Ten, jenž hájiti, si troufal, život malý svůj v šanc dal, než se málo jen co nadál, hned jej hrozný dým zachvátil, manžela s manželkou, čeled s rodinou, oheň všecko spálil. Jaký byl pláč, bědování, svůj svého v ohni hledání, nemoha pro dým viděti, přístup nebyl ? pomáhání,, tu otec s dcerou svou» bratr s sestrou milou byli zachváceni. Žalostné tu shledání manžela smutné dívání bylo nad milou manželkou, na čtyry dítky rozmilé, děvečky dvě služebné v domě jsou spálené v hromadách složené. Více jiných osob hezkých, přes 27 žen zemřelých, jak od dýmu, tak od ohně bylo' hrozně zohavených. Žalostné dívání! Bez; všeho zvonění nesli je ? pochování. Nejdéle v 1. hodině město celé, předměstí, co je nejvíce podivné, všech domů krovy hned jsou se snížily, co hrozným ohněm stejně se srovnaly. Eathous krása našeho města» též také radní sed-nice, privilegie, knihy vše paměti staré velice, věž s hodinami, dvěmi zvonicemi v rumu jsou ležely. Kde jest se poděl kancelář se všemi pečetmi, rozličnými klenoty, městské depositie s listy, zachovávajícími truhlicemi, s almarami, obrazy krásnými, erby malovanými. Kde jsou se krámy řeznické poděly, kotce pekařské, pivovary, sladovnice, čtyry k tomu mlýny, jich viděti není v nic jsou uvedeny. Kostel sv. Václava, v městě patrona slavného, kůr i varhany, nákladnými se všemi hudebními nástroji, jeho noty mnoho rysův, polních trub mnoho kusův, i dva bubny. Klenutý velký kůr, padly obě kruchty, pobořené na mnohých věcech kostelních, nemalé .škody zdělané, věž vysoká pěkná s dvojíma hodinama, všecka se shrnula. Druhá věž hned při kostele veliké porušení vzala, náramně rozbita, ohněm zvony roztlučeny všechny slité byly, na zemi ležely. Ještě na tom nepřestalo, že město celé shořelo, obě přikopá i předměstí do Nůželic se dostalo, chrám Matky Boží s třemi zvony i s věží, porouchané leží. Krchov okolo kostela smutně se zazelenal, tak že kříž na žádném hrobě v celosti nezůstal, kosti i s kostnicí, jak v ohnivé peci, všecky oheň sežíral. Klášter též Pánův Patero Capucínův sotva obstál, však ouhony plamene nemalou škodu vyvstal, zahrada, štěpnice, dřevárna nejvíce, sotva v něm kdo zůstal. Obraz, bolestné Matky z kostela jsou vynesli, pod horu Anjela strážce strachem velkým přenesli. Tu bylo plesání od lidí volání, ruce své zdvihali: O Bože, přestaň trestati, víc se na nás nehněvati, stáhni ruku, meč ohnivý, chtíce víc pamatovati, za to navštívení podle zasloužení čest, chválu vzdávati. O požáru r. 1544 píše Páproeký:.