výšivkách, kraikach, keramice a sklu do díla Umění čsl. lidu, napsaném drem Zd. Wirthem a Matějíčkem. Mimo to napsal studii O kultuře českého bydlení do časopisu »Domácí nauky < a vydal samostatnou monografii »Litice hrad a osada«, co XIII. díl knižnice »Památná místa našeho kraje«. Neuverejnená zůstala práce Zvykosloví na Plzeňsku, připravená pro dílo »Plzeň a Plzeňsko«.

Vlastivědný časopis od Kladského pomezí pro politický okres broumovský, náchodský, novoměstský n. M., rychnovský a trutnovský, fiídí redakční sbor. Ročník 5., sešit 9—10. Majitel, vydavatel ą nakladatel Tiskařské a vydavatelské družstvo »Jiráskův kraj«, zaps. spol. s obrn. ruč. v Náchodě. Tiskne Jos. Doležal v Červ. Kostelci. Z obsahu: Václav Černý: Soud nad vzbouřenými sedláky trčkovských panství r. 1628. Josef Zídka: Staré hřbitovy. Příspěvek ? dějinám náboženské tolerance v našem kraji. Ladislav Růžička: Výběr druhů ovocných stromů pro Náchodsko'. Adolf Popelka: Kosteliště sv. Bartoloměje u Bystrého. Vilém Schreiber: Čertův podíl. (Z Úpieka.) R. ?.: Toleranční kostelík v Bohuslavicích. Boh. Kulíř: O hastr manoví. V tomto článku nalézáme některé zajímavé záznamy o hastr-manovi, strana 155—157. Proto otiskuji tento článek doslova: Nebožtík starý Nentvich z, Čertovinv ho viděl! Ten rok se mu znamenitě zvedlo obilíčko a chtěl je také spravedlivě semlet. Neodlenoval si, a zajel až do Úpice. A když tak samým soumrakem po hrázi Čermáka jede, uviděl na vrbě hastrmánka. Sám Pánbůh ví, co ho to napadlo: zdvihne kámen a bác! A také ho do vyčáplého, hubeného kolínka trefil. Vodník bolestí zaskučel a zlobivě vzkřikl: »Počkej, slouho, já se ti pomstím!« Sedlák práskl do koní a jen se smál. Semlel — a když se k ránu vracel zpátky, na hrázi přepadly ho strachy. Jede, jede — ale pomstě neuiede... Hup! a už měl hastrmana na voze a vejražek, přečistý vejražek — v rybníku. Ani na kvásek mámě nepřivezl. (Pavlišov.) ¦— Pamatujete se na plhovského Beršíka, co tak pěkně vyřezával betlémy? Ten se vám jednou hlubokou nocí vracel z Radechové domů — a když tak jde, o něco klopýtl. Ohne se a vidí poleno. »Pojď sem!« povídá, »alespoň se doma darmo ohřejeme.« Hodil poleno na rameno a jede... Ka-kraholsky tížilo a Beršík koukal, jen aby už byl doma. Když přicházel ? Podbornímu mlýnu, milé poleno obživlo a žbluňkl do rybníka. »Neptejte se«, vypravoval děda, »nejsem Plašil) ale bylo mně všelijak, jen ne dobře, když se mně ten ďas nedobrá z vody vyškleboval!« (Náchod.) — O kujon ku jónská! Vítů po-hůnek v Jiříkovci pásl krávy. Najednou dupy, dupy! —na palouk přiběhl bezhlavý kůň a hovězinu mu rozplašil. Pasák