198 Literární rozhledy.

málo živý přiběhl domů a vykládá co a jak a že krávy po lese. Sedlák hned věděl, kolik uhodilo, strhl s kolíku ve stěně lýčák, na palouk, a za liastrmanem! Ale ten si ztropil jen holé blázny: když sedlák přišel na pole, po koni slechu dechu, a krávy spokojeně se pásly. (Velký Jiřikovec v Kladsku.) — V dušnickém mlýně měli pěknou násadu: nocoval tam hastrman! Zabouřil, kdy se mu zamanulo, a dobrák mlynář každou hodinu noční aby mu vysluhoval. A jak se to už na tom světě plete: starý doklepal, mlýn přišel do prodeje a ukoupil jej nový mlynář docela ? neznámotv. Jednou večer na domovních bouřka! Mlynář špe-hýrkou vyhlédne a vidí nimravého pánka. Jak zahuhňal, — hned poznal hastrmánka — a že nepustí a neotevře! Prosby ani hrozby nespomohly! Ráno šel však mlynář do sebe; nebyl ze Strašenie, ale věřte zlému mstivci: kameny zašlému je, zavaří čepy, zpotí truhlu, mlýn poláme a zkazí! Proto si zchytral: navrtal do podlahy dvě díry, a když příští noc zas hastrman škemral o nocleh, nejen že otevřel, ale nočňátko ještě po mlýnici prováděl a novou správou se chlubil. Hastrman dávno o každé šklábě ve mlýně věděl a proto hned s dotazem, ? čemu a nač ty nové díry? Mlynář dobrotivě vykládá, že pro ulehčení, stačí jen ruce vstrčit — a pytle samy vyskakují. A milému hastr-mánkovi zvědavost nedala, — zkusil. Ale ledva tam klepítka vstrčil, už byl pod podlahou stárek a ruce do skřipce — a přitahoval ... Polapený hastrman ječel, prosil a sliboval. Ale pustili jej teprve tehdy, když u všech rohatých slíbil, že se už ve mlýně neukáže a že se vystěhuje na jinou vodu. Od 1é chvíle mají v dušnickém mlýně svatý pokoj. (V. Jiřikovec v Kladsku.) — V sládkově rybníce ve Slaném také takový oblizka lovil. A už táhne kapra jedna radost. Jen kudlu z kapsy, šmiknout a šest mlateů by mělo jak se patří večeřičku. Ale milý kapr sebou mrskne — a už byl zpátky v rybníce, a na mlsného chuďasa oblizoval se z vody — hastrmánek! (Slané v Kladsku.) — Jednou s večerem šel starý Pinkava ? Velkému rybníku kosit. Ale ledva ťal, z vysoké trávy vyběhl bělouš. Zařičel a rovnou ? pantátovi. A sedlák se nedal dvakrát pobízeti: lýčený provaz měl při sobě, a než by řekl — švec! — už měl bělouš oprátku na krku. »Podívej se, mámo«, chlubil se ženě, »je to čisté hovádko, a tak lacino bvoh ani v Mejtě nekoupil. Ale pozor! Dívala ses mu na spodní pysk? Je to hastrman, a vody ani oblíznout! A od té chvíle bělouš u Pinkavů robotil a bič měl posvícení. Bylo přede žněmi; pantáta s hospodyní vypravili se do Vambeřic na pouť a doma hospodařila dcera. Když se tak ? poledni kolem rozpálené nístěje otáčí, zaslechne žalostný nářek. Polekaná běží do chléva. Ale nikde ani živé duše, jen mouchy bzučely, kravina spokojeně nřežvykovala a z návsi doléhalo »Anděl Páně« ..