A cc tak stoií. z temného kouta, kde stál bělouš, ozvalo se prosebně: »Pít, pít!« Krve by se jí nedořezal, když viděla, že ta němota mluví. A bělouš si smočil — kůň ten tam, a z chléva upaloval zelený mužíček. Bovnou ke kaberně, jen se mu hlava třásla! (Dol. Eadechová). — Do Celbova statku zatoulal se neznámý pes, Chlapák! Byl vychrtlý, ale že si vedl dobrácky, rádi mu hodili nějaké to sousto. Hned byl jako doma — a když se nikdo po něm nehlásil, pantáta psa uvázal — a byl jejich. Překulila se zima, přeběhlo jaro a Celbovi u Pikolona sušili. Pes s nimi. Že mu ještě zrovna nevěřili, Joska vzal ho na řetí zek. AI© jak ta psina zahlédla rybník, jazyk jako bič a rovnou ? vodě. »Dej si, když máš žízeň!« myslil si chlapec a — dobráček

— běží s hafanem. Ale milý pes do vody dál a dál — táhne kluka, táhne ... a zůstali tam oba! — Ó, tihle hastrinani. to je pronárod! (Trubějov.) — Ten hastrman, co se »držoval v Brlen-ee, byl prašivka! Na světě nebylo ho právě nejvíc, ale oči měl jako vývařiska a na koho se podíval — dělej co dělej; — práce mu padala z rukou. Okolní sediaci by se bývali vyprodali, kdyby jim od něho nepomohl jeden mlynářský. Ten ną nej vyzrál! Vyhlédl si místečko, kde vodník sedával, vylezl na borovici a čeká... A také dočkal! Vodník přišel, sedl si zrovna pod strom a r>ři měsíčku pročesával si zelené vlasy. Podšívka mlynářský vytáhl z tašky kámen a — bum! Hastrman ohlédl se na měsíc a huhňá: »Počkej, počkej, měsíci, dám ti zlata čtvrtici!« Ale krajánek nic nedal na jeho jalové sliby a znova

— bác! ???! až vyskočila vodníkovi na čele boule. A to pomohlo! Ještě ten tejden jedna selka, která si na trávu přivstala, zahlédla v ranní mlze, jak se s mámou a hrnci z Brleuky stěhovali. A vozík táhli dva černí kocouři. — To byl poslední, a od těch čas i« Brlenka čistá. (Pavlišov.) — Z rozmanitostí:-Kde spí Mančinka z »Babičky«? ? životopisu »Drašara«, Zašlé dvory na. bývalém frymburském panství. Vzácný nález pražských grošů v Náchodě. Pruský špion z r. 1866. Utekli od pohřbu. Chmelnice v Úpici.

Od Trstenické stezky. Vlastivědný sborník okresu litomyšl-ského. poličského a vysokomýtského, ročník VII. (1927—1928), číslo 2. Vyiímám na ukázku pěkný článek o starých zvycích pastevců ze sborníků výborně řízeného: Frant. Kunc: Hora, hora, haló, haló! Zmizelo mnoho starých zvyků a obyčejů našich předků. Kdysi — dávno tomu — volávali na sebe pastevci v našich horách, aby věděli, kdo jest na blízku, aby pomohl, kdyby je přepadl vlk. Jos. Michl, jejž Tereza Nováková v »Dra-šaru« zromanisovala, bývalý piaristický kněz a v 1. 1850- -1860 učitel na Březinách, byl pilným sběratelem starých těch zka-