zek a znalcem jejich původu. Ve svém spise »Polička« při odstavci o Pusté Kybné píše, že tu pastevci ke cti Mařeny (Mo-rany) volají ke kravám, aby se pásly: »Hora, hora«, na podzim pak o drašaru (dřev = žar) pokřikují. Krávy zde dosud ? pastvě jsou pobízeny slovy »hora, hora«, avšak pokřikování

0 dxa-šaru již nikdo nepamatuje. Zbytky pokřikování »hora« udržely se zde do konce 19. století. Volával jsem — neznaje původu volání — na kamaráda na druhé stráni pasoucího na př.: »Ale haló, haló, jak pak se ti to pase na jeteli — ty Stýblu kazateli — haló, haló!« V zápětí přišla odpověď: »Ale haló, haló, jak pak se ti to pase na mezi — ty Kunců pařezí — haló, haló!« Někdy bylo třeba odpovídati na několik stran a tu, nehodilo-li se do rýmu »haló«, použito bylo' »hele«, kterýmž rovněž počato

1 ukončeno, mezi čímž zazvučela slova i méně krásná, ale vždy na domácí zvířata upomínající. Nestačil-H pasák odpovídati, vypomáhali si, chtěje tak některého z druhů umlčeti. Vykřikl: »Já na tě nehelákám, já nelákám na panský holuby, až tady poletí, aby ti (vrkali) do huby«, nebo: »Já na tě nehelákám, já nelákám na panský husy, až tudy poletí, aby ti (dělaly) veliký kusy«. Nebylo toto umlčo>vání ani příliš zdvořilé, ani uhlazené, ale hlavní věeí, aby se to rýmovalo. Přes to jsme se jeden na druhého nikdy nepohoršili.

T. Zapletal: Kytice. Sbírka veršů, průpovědí a nápisu s náhrobků, pomníků a soch v Počátkách. »Dalekáť cesta má, marné volání«... Nákl. vlastním. Vytiskl Jaroslav Svoboda v Jindř. Hradci 1928, 8°, str. 24. Z obsahu: Motto. Úvod. Mrtvým bratrům (báseň). Nápisy: Na bráně hřbitovní. Na dětských pomníčcích. Na náhrobcích synů a dcer dospělých. Na hrobech manželů a rodičů. Na různých náhrobcích. Zajímavé hroby a náhrobky a jejich nápisy. (Seznam farářů a děkanu počáteč-ských.) Vyjmenování náhrobků rodin a jednotlivců. 1'omník padlým občanům ve světové válce. Hřbitiivek v Lázních sv. Kateřiny (Počátky). Sochy, kříže a Boží muka v městě a u města a nápisy na nich. Üryvek z básně »Dušičky« 151etého Václava Jebavého (O. Březiny). Z myšlenek Otokara Březiny. Závěr, Úvod na str. 3.: »Važme si starých památek, jimi mluví k nám ústa a srdce předků«. — Četl jsem výzvu v novinách, abychom si více všímali nápisů na náhrobcích, hlavně vzpomínek, průpovědí a veršů na nich vyrytých aneb jinak vyznačených a. abychom je opisovali zvláště se starých pomníků a zrezavělých křížů a uchovali tak pro budoucnost mnohá krásná slova, rčení i prostinkou lidovou poesii. Šel jsem tedy letos na hřbitov pod staletými lipami u kostela Božího Těla v městě Počátkách právě ve dnech pietních, dušičkových, kdy byly po celý týden (jak