jest tu pěkným zvykem každý rok) hroby oděny svátečním rouchem, urovnány, pokryty zelení a mechem, ozdobeny květy a světly, a pomníky i kříže leskly se novotou. A v tom svatém tichu, v místě největší svornosti a spravedlnosti, kde není rozdílu mezi chudým a bohatým, kde spí rolník vedle měšťana, kde jsou staří, mladí pomícháni, jak to výstižně praví slova na bráně hřbitovní, opisoval jsem nápisy a luštil věkem setřelá slova a písmena, Sbíral jsem průpovědi a verše a uvil je jako květy v prostou kytičku, kterou tuto podávám. A třebas kvítky její nevoní tak jako květy zahrad a sadů, připomenou jistě mnohým drahou a milou vůni domova, vůni poupat kolébky, lásku matek, starostlivost otců, příchylnost sourozenců, kteří jim odešli v neznámo. Prostá »Kytice« moje budiž poselkyrií, vyřizující vzkaz, který by nalezl oavěnu ve všech srdcích. Přijměte ji, prosím, a dýchejte vůni její! Zároveň uvádím v »Kytici« mnohé iiné kamenné památníky — svědky to zašlých dob, které jsou roztroušeny v městě a jeho blízkém okolí.

Zdena H o c h o v á - B r o ž í k o v á: K svatojirské pouti na Řípu:

Autorka uveřejnila v »Národě« 24. a 25. dubna 1929 pěkný článek o pouti svatojirské na památném Řípu, z něhož otiskujeme ukázky: Dnes v osvobozené vlasti netušíme, jakou vzpruhu a rostoucí nadšení budily památné pouti ? Řípu a na Říp v šedesátých letech století 19., na nichž neohrožení zastánci práv národa českého (Sladkovský, Špindler, Grégrové a j.) hřímali proti vídeňské vládě, hrozili vzpourou tisícihlavého shromáždění proti nezaslouženým křivdám a nediistojné porobě českého národa. Jak tklivé a dojemné vzpomínky na politické pouti na Říp!

Na úpatí památného Řípu rozproudí se v neděli po sv. Jiří čilý ruch poutní. Pernikáři rozestaví stánky s perníkovým vyzdobeným zbožím, mezi nímž nikdy nechyběli »Jirkové«, třeba jen z marcroánu a nepodobní rekovi, který zabil draka. Mládež kupí se u perníkových srdcí a cukrlat s milostnými veršíky, na př.: Na den svatého Jiří, láska moje na srdce ti míří; Slib mi na svatého Jiřího, že nemáš ráda jinýho a pod. Bývalé prosté pouti změnily se ovšem dnes v jarmareění slavnosti s houpačkami, »koníčky«, s loutkovými divadélky, morčatovými výjevy, s dryáčníky vychvalujícími zázračné zboží atd.

Zatím na vrcholku posvátného Řípu, kterým se začíná, třeba báječná historie národa českého o praotci Čechovi, stane poutník u starobylého kostelíka sv. Jiří, jehož dějiny napsal J. V. Jirsík r. 1826 v knížce Říp a jeho chrám.

Oblibě sv. Jiří u našich předků nasvědčuje, že počínajíc ??-