venský zemědělec, ročník XI, číslo 13. (508), ze dne 29. března 1929.) Zd. Hochova podala opět původní novou studii o velikonočních zvycích starodávných tak, jak dlouho udržoval je »staročeský« rolník, třeba byly opředeny pověrami a zkazkami někdy bez podstatných důvodů. Stať její je psána pěkně a na dobrých pramenech:

Srovnávací hledisko moderní dívá se na tak zvané hospodářské pověry poněkud jinak, než dalo se do> nedávna. Badatelé v novější době došli přesvědčení, že obvyklé výčitky o pově-rečnosti v hospodářství nutno na základě studia lidového podání u náxodů sousedních nebo příbuzných, tříbiti na skutečné doklady zjevné pověrečnosti, až třeba středověké a od nich nutno rozlišovati hospodářské praktiky, často starodávné, osvědčené zkušenosti, třeba zakrnělé v přežitcích kulturních, jen zdánlivě bezcenných. Mohou také býti skryty pod rouchem pobožných zvyklostí, přidružených ku výročním svátkům, dnes křesťanským. Tím nebuďtež omluveny hojné pověry skutečné bez důvodů podstatných, kde příčina a účinek libovolně jsou spojovány bez věcné souvislosti, pod vlivem třeba lákavých výstřelků, jež vypučely a bujejí na kmeni pravé víry a důvěřivé, nezřídka snad i silné naděje, vyvěrající z přemrštěné nábožnosti.

Mnohé pověrečné projevy hospodářovy, hlavně o velikonocích, kdy probuzená příroda, zbavená jařma mnohdy kruté a mořivé zimy, volala hospodáře ku polní práci, jsou dnes tvrdým, oříškem, v němž nesnadno rozlišiti věcné jádro zkušeností z, přírody od slupky bezvýznamných, rozmanitých pří-měsků, časem nashromážděných fantasií i přemírou pobož-nůstkážství.

Podávám výběr velikonočních obyčejů a pověr, jimiž hospodář chtěl chrániti pole a úrodu obilí v době jarní, kteráž pravidelně připadá ? slavení velikonoc

Na Květnou neděli metá hospodář do ohně svěcené jehličí; počne-li oheň mocně praskati, usuzuje a věří, že budou klasy plné, bohaté; nevzplane-li oheň a jen pozvolna doutná, bude obilí po málu. Na Benešovsku hází pantáta, d» kamen hrstku ratolestí svěcených a odříkává: »To je na pšenici...« a pak podle praskotu usuzuje, kolik se jí urodí. Pak hodí zase hrst: »To je na žito...« atd. (Vyprávěl můj dědeček ve Velíši pod Blaníkem.)

Na Zelený čtvrtek na Boleslavsku sil hospodář hrách podle starodávného zvyku, že prý se ho hojně urodí. (Srv. Vlastivědný sborník okresu mladoboleslavského 1920. Sellner, str. 17.)

Na Velký pátek modlívali se staročeští hospodáři před