níž žil.5) Od let devadesátých se zájem o osobnost Vavákovu stupňuje. Studie Jiráskova ve Světozoru (1892) 6) jest skizzou k portraitu milčického rychtáře v románu F. L. Věk, V. Řezníček vydal v Modré knihovně (č. 26) pod názvem „Selské zrcadlo" životopis Vavákův (podle Fryčajova zpracování biografie Němečkovy), v Čes. Lidu (roč. IV. a XL) otiskovány výňatky z Pamětí a VI. ročník přinesl reprodukci známé rytiny Döblerovy. Pozornost badatelů soustřeďovala se hlavně na rukopisné pamětí, o nichž Vavák pracoval až do své smrti. Že v těchto záznamech je přebohatý materiál pro dějiny XVIII, věku, naznačil Kalousek' v obsažném článku (Č. Č. H. 1902 str. 194 п.), v němž poprvé podal přesné zprávy o rozsahu pamětí a jejich celkovém rázu, vysloviv zároveň přání, aby byly vydány tiskem.

Tuto obtížnou, ale svrchovaně záslužnou prácí podnikl krajan Vavákův P. J. Skopec a nákladem Dědictví svatojanského vyšly v letech 1907—12 4 svazečky obsahující I. а II. knihu Pamětí. Důležitost edice vytkl prof. J. Pekař v ČČH. 1907 434 n. (Srovn. stručnější zprávu jeho v ČČH 1908.) Jeho stať podává více než pouhý referát o vydání Pamětí: je tu celková charakteristika rázovité osobností Vavákovy, řada pozorování o jeho spisovatelském umění atd. V Nár. věstn. českosl. (r. II. 91 a III. 134) referoval o obou částech první knihy prof. F. V. Vykoukal. Upozorňuje na partie Pamětí zajímavé pro ethnografii a v souhlase s prof. Pekařem oceňuje péčí vydavatelovu, který v soustavném kommentáři všude ověřuje údaje Vavákovy vlastním rozsáhlým badáním pramenným.

Po stránce historické jest vydání Pamětí vzorné, avšak filologa naprosto neuspokojuje. Ráz a účel sbírky, v níž Paměti vycházejí, znemožnil p. vydavateli přesný otisk. Byl nucen leckde vynechávati, musil modernisovatí jazyk, nahražovati zvláštnosti Vavákovy mluvy novočeskými tvary spisovnými, krátce musil znění „upravovati". Tento nedostatek zdůrazňuje referent v Čas. Mat. Mor. (XXXV. 259 n.) a s jeho vývody jistě každý souhlasí. Ze spolehlivých zpráv vím ovšem, že p. vydavatel nemohl jědnati jinak. Maje na vybranou buď nevy-dávati vůbec, nebo upraviti text, rozhodl se pro tuto eventualitu, aby aspoň historikům a ethnografům učinil Paměti přístupnějšími. Škoda, že nebylo možno uskutečniti vydání vědecké, ale kdo ví, jak dlouho bychom na ně byli čekali? A našel by se později pracovník, který by chtěl a mohl obětovati tolik času a úsilí, aby historickým požadavkům vyhověl tak, jako vydavatel nynější?

*

První kniha Pamětí líčí příběhy let 1770—83, dobu velikých událostí a pronikavých změn. Píše o selském vzbouření r. 1775, o agrární reformě a účincích tolerančního patentu jako očitý svědek, přináší VaVák většinou přesná fakta a zajímavé podrobností neznámé z ji-