sem do Mílčíc ke dni 27. února nařízení, před nimížto já ves naši jsem řídil.. . ." (IL 96.)

Poslední léta vlády Josefovy jsou vyplněna významnými událostmi, jejichž ohlas nalézáme i v Pamětech. Vavák vypravuje o přípravách к turecké vojně, o vojenských transportech, o válečné dani, sestavuje výtahy z novinářských zpráv o průběhu války, o vítězstvích, o ukrutnostech tureckých atd. a r. 1789 pozdravuje vroucně chrono-grafíckými verši zrušení roboty i na panstvích soukromých. (II2 94.) Zmíniv se o hlučném oslavování patentu, odsuzuje starý systém těmito lapidárními slovy:

„Robota aneb vázaná, musítedlhí jezdecí i pěší každotýhodní práce, kterou vesnický sedlský lid svým vrchnostem vykonávati musil, do jakého vzhledu za naší paměti a zvláště do roku 1775 vešla, že až ukrutnosť tureckou a tatarskou místem převýšila a jak skrze ni Pánu Bohu umenšení cti a chvály, nedokonalost víry, zmenšení naděje, lásky, mravův a všech potřebných ctností, zkáza učenosti, ukrácení zdraví a živobytí, obloupení gruntů, malícnost a proměny i ztráty rodův a famílií, zkrácení celého národu, ztupilost lidských vtipů к moudrostí a náboženství, cesta к podvodům, lstem a zchytralostem, záhuba hovad a dobytka a veřejná všeho živého morní rána — to mně zde na krátce není možné vypsatí." (II2 95-6.)

A jako na odůvodnění své zdrcující kritiky vkládá do Pamětí obšírnou „Píseň historickou", jež ve 223 šestíveršových strofách kreslí pochmurný obraz krutých, nesnesitelných břemen poddanství. Vím, verše jsou neumělé, suchopárné a slova „rýmovaná prosa" vystihují přiléhavě básnickou hodnotu skladby — přes to je dojem mohutný. Neboť síla těchto veršů spočívá právě v jejich reálnosti, v tom, že reprodukují střízlivou, drsnou skutečnost, holá přesná fakta, jež upomínaj! na zápisky spolehlivého statistika a posléze v tom, že autorem je právě Vavák, pozorovatel umírněný, poměrně objektivní, loyální rychtář, jemuž světská vrchnost byla institucí posvěcenou samým Bohem. Proto se neubráníme hlubokému vzrušení, proto bude tato píseň vždy uváděna v čele „obviňující" písmácké literatury z konce XVIII. stol. jako hrozný ale pravdivý dokument.

Zrušení roboty na soukromých panstvích bylo odvoláno jíž r. 1790 patentem Leopoldovým — Vavák zapisuje zprávy o nepokojích, jež na některých panstvích vznikly, obviňuje úředníky, že je vyvolali samí svou zbytečnou krutostí a při tom vykládá svůj změněný názor o příčinách bouří r. 1775. (Srov. nahoře str. 5.]

To jest v hrubých rysech obsah obou knih Pamětí, ale kolik zajímavých episod bylo nutno nechati beze zmínky! Upozorňuji aspoň na jednu, na popis vrchu „Vozkobrhu" (II, 58), článek „ryze Vavákovský", jak :správně podotknul p. vydavatel v předmluvě; nemoha zabíhatí do podrobností, podám jen disposicí „vypsání", aby vysvitl polyhisto-rícký ráz Vavákových vědomostí, jeho všestranný, na Balbina upomí-nající zájem o rodnou zemi a její dějiny, o její památky stavitelské a umělecké, pieta к její bývalé slávě a zbožná iícta к národním světcům.

1. Jméno vrchu. (Přijímá etymologii Hájkovu, odmítaje výklad lidový důvodem vydávajícím pěkné svědectví jeho kritičnosti: neshoduje prý se s názvem vrchu, jejž Vavák nalezl v zámeckých urbářích.)

2. Poloha a ráz vrchu (Lomy).