zachyceno sčetlým písmákem, praktickým hospodářem, intelligentním, bystrým pozorovatelem, jenž vážné vypravovaní zpestřuje sytě malovanými genrovými obrázky slavných poutí, posvícení a skvělých šlechtických kavalkád. Tedy v tom spočívá mimořádná důležitost Pamětí, tím větší, povážíme-li, že na př. naše nejlepší sbírky lidových písní obsahují většinou materiál z XVIII, věku a že pro hlubší poznání lidové poesie jsou spolehlivé zprávy o životě lidu v oné době neocenitelným pramenem. Stejné bohatství dokumentů přinášejí Pamětí tomu, kdo si přeje poznatí blíže autora; neboť Paměti psal Vavák pro své děti, přál si, aby zůstaly vždy ve „Vavákovské familii", aby v nich bylo pokračováno a důrazně připomínal, aby jich nikdy nepůjčovaly „vyšším". Proto také píše zcela svobodně, bez obalu, způsobem, který se namnoze liší od oficiálního tonu jeho veřejných projevů, zejména rád glossuje štiplavými veršíky současné událostí. Čtěme na př. verše, jež připojil ke zprávě, že r. 1783 bylo zrušeno podělování žebráků na zámku přerovském (I2 197):

nebo tento výňatek z většího skládání o důležitosti stavu selského (II, 97):

Stejně mluví o daních (II, 92), o panských kratochvílích v zimě (II, 73) atd., ale nejvíce překvapují ostré „verše" proti mnichům, jež Vavák vkládá do zprávy o hromadném rušení klášterů. Pan vydavatel jc vynechal a proto podáváme zde transkribovaný text přesně podle znění rukopisného: „Nebo jako do zavřeného Raje na Pokušení Lučíš vešel, tak í v těch Klášteřích se svým Handlem se procházel, a né jedny k tomu přivedl, že jsou spíše s Martou v Kuchyni vězeli, než by s Magdalenou u Noh Paně ležely — Jiní s Jidášem peníze v Měšec cpali nežli by s Jánem na Prsech Paně Mleko Moudrostí ssali; Jiní s Filipem o Chleby se starali, nežli by s Pavlem slovo boží kázali; Mnozí mrtvili tělo spíše Sklenicí — nežli Metlicí — a místo modlení oblibovali po Městě chozeni — u mnohyho taky dosti bylo Pejchy: Lůžko měke velmi kolíktere cejchy. Na Kůr nechodili s rozpálenou k Bohu Horlivosti, ale jenom ze zvykle Povinnosti. — u Sedlákův rádi Obilí drubeř Vejce Máslo žebrávalí, ale knim jestli který přišel, Oslu a Hovad mu nadávali — Mnohý taky o Klíně, spíš než o Disciplíně uměl povídati a svého Vrchního nechtěl poslouchati." (lij 88.)

Uvedené příklady snad stačí: typický sedlák mluví ze všech. Tento sklon к satiře, k úsečným, epigramaticky zahroceným veršům, vtip často neomalený, drsný, ale téměř vždy přiléhavý —■ toť právě charakteristické znaky české lidové písně a lidu, který ji vytvořil. Myslím, že tento rys zajímavě dokresluje fysiognomii Vavákovu. Chybělo by nám něco, kdybychom nevěděli, že milčický rychtář svléknuv svůj tuhý sváteční kabát a odloživ „právo" díval se na pány čistě selsky, nedůvěřivým, výsměšným zrakem poddaného, jenž ví, že každý,