starých, dílem snad výtvorů Vavákových. Podávám zde několik příkladů, kterých Jungmann neuvádí:

Chtícobráč (Ix 16), poznětový (I, 33), modlodům (I2 114), roz-viklanec (I2 141), ochvátnouti (I2 176), konečnice (o smrtí) II, 7, chápí lij 8, měrák II, 77, rozondění 11х 103, závřiť II2 6, správnice II2 7 (Jg. jen správník), stolitel II2 10, neodměnitedlně II2 27, kosou zaštknouti II, 29, ohlaholiti II2 33, atd. 4

Již z těchto úryvkovitých ukázek jest zřejmo, že Paměti přinášejí i po stránce jazykové velmi zajímavý materiál, ačkoliv způsob vydávání znemožňuje užívání tištěného textu, zejména běží-li o přesný rozbor filologický. Ale i přes tyto vážné nedostatky jsou Paměti pro historii, dějiny literatury a národopis pramenem svrchovaně důležitým a proto jest nutno, aby byly v rukou odborníků co nejdříve.

Bude-lí však tisk pokračovati tak pomalu jako dosud, zabere jen vydání Pamětí snad celých deset let. Kdy dojde na ostatní neméně zajímavé rukopisy (na př. Zbor písní atd.), jež rodina Vavákova dala P. Skopcovi к disposici?

Prof. Jan Koloušek: Problem plodnosti. Knihovna Středy, svaz. III. — Praha 1912. — Cena К 1-20.

Ve všech téměř kulturních zemích evropských i mimoevropských pozorujeme nápadný zjev: asi od let sedmdesátých a v některých zemích i od doby dřívější ubývá poměrně počtu narozených dětí, tento pokles jest stále mocnější, tak že v nejnovější době v přečetných zemích klesá i absolutní počet porodů. Malým počtem novorozených nevyniká toliko Francie, ba jsou země, kde natalítní cifra jest ještě nižší než francouzská (Michigan),

Tomuto zjevu, který vyvolal skoro jíž celou literaturu, věnuje u nás pozornost prof. Koloušek a klade si otázku, je-li ubývání plodností zjevem úpadkovým. Odpovídá rozhodným ne. Země s velkou plodností nenáleží nikterak mezí země pokročilé, naopak jsou nei-chudší a v každém směru opozdilé. K tomu nerozmnožuje se jejich obyvatelstvo začasté ani příliš rychle, ba stává se, že zrovna v zemích s malým počtem novorozených dětí bývají přirozené přírůstky obyvatelstva největší. Příčinou toho jest vysoká úmrtnost, kterou ve většině zemí s velkou plodností vidíme, takže do jisté míry může se nám silně vyvinutá plodnost jevití přímo jako zjev patologický, kterým se společnost brání proti přílišné úmrtnosti. Proto také není ve Francii nezdravým zjevem silné poklesnutí plodností, nýbrž ve srovnání s ní nepoměrně vysoká úmrtnost.

Z toho již následuje, že zmenšování plodnosti není zjev nezdravý, naopak jest důsledkem větší hospodárnosti s lidskými životy. Jen jeden zjev vzbuzuje při tom obavu. Omezování rodin jeví se hlavně ve vrstvách obyvatelstva majetkově silnějších, a vyplývá z