touhy rodičů, aby výhody svého společenského postavení zabezpečili dětem. Dokazuje to zvláště zřetelně statistika plodnosti jednotlivých čtvrtí různého sociálního složení velkých měst. Naproti tomu v rodinách proletárskych touha po omezování počtu dítek se nejeví. A nebezpečí tkví v tom, že proletářstvo musí hradití schodky tříd bohatších, v nichž ubývá počtu novorozených dětí příliš rychle a náhle, čehož důsledek by byl zhoršení kvality generace. To se jeví již ve Francii, kde tímto způsobem si vysvětlíme vysokou úmrtnost, neboť „všechna naděje na život spočívá na proletariátu bídně živořícím". Tomuto nebezpečí lze čeliti především sociální péčí o proletariát.

To jest asi tresť úvahy prof. Kolouška o problemu klesající plodnosti. Připojuje ještě ke konci úvahu o tom, že rychle rostoucí populace nemusí býti proto za všech okolností společenským dobrem, neboť nejkulturnější a nejvyspálejší země nemusí býti největší a nej-mocnější a také hustá lidnatost není podmínkou kulturní vyspělostí.

Jde nyní o to, jaké stanovisko zaujmeme к tvrzením profesora Kolouška. S hlavní myšlenkou, že ubývající plodnost není zjev úpadkový, s poukazem na větší hospodárnost s lidskými životy plně souhlasím, ale vůči celému zdůvodňování hlavních tvrzení profesora Kolouška mám plno námitek. A řeknu hned proč a v čem spočívá slabá stránka této knížky.

Plodnost lidské společnosti je zjevem tak složitým, na ni působí tolik rozmanitých vlivů všelijak vzájemně se křížících, že ten, kdo o ní uvažuje na podkladě všeobecných cifer o počtu narozených, nutně musí přijití na scestí, pronáší úsudky a theorie zdánlivě opřené o statistická data, ve skutečnosti ale nemající onoho podkladu. Upozornil jsem v tomto Věstníku jíž jednou, že statistických dat musí se užívati s největší opatrností a že při rozboru jich dospějeme často к výsledkům právě opačným, než na jaké ukazují čísla celková. Tehdy jsem podrobným rozborem číslic dokázal, že nelze mluviti o vyšší plodnosti Slovanů (aspoň v Rakousku), třeba že poměrný počet porodů u nich jest nejvyšší. A na jak vratké půdě stojí prof. Koloušek a jak při nejmenším nárazu jeho vývody se nám rozpadávají v nic, chci zase dokázati aspoň na jednom příkladě.

Prof, Koloušek píše: „Nejplodnějšími zeměmi jsou právě země nejchudší a v každém směru opozdilé jako Rusko, Bulharsko, Rumunsko, Srbsko, Rakousko a Španělsko," A co tou plodností zde míní, o tom nemůžeme býti na pochybnosti, když čteme na příklad větu: „Jaký je tu ubohý los pracujících žen, které musí vedle úmorného zaměstnání v rodině i mimo rodinu a při úmorném shonu po výživě ještě stále roditi a vychovávat! děti, nebo je ponechati jisté záhubě nebo na pospas všelikým nemocem a útrapám," Nuže, vezměme jednu z těchto zemí, Uhry, kterou také prof. Koloušek srovnává s jinými zeměmi (Novým Zélandem, Australským spolkem). Na 1000 provdaných žen 16—501etých připadlo v letech 1900—1901 podle úřední statistiky maďarské ročně 210 živě narozených dětí; Stodola ve své statistice Slovenska vyjadřuje manželskou plodnost Uher (v poměru к vdaným ženám 15—50letým) číslicí 218. Prof. Koloušek sám vypočítává, že průměrně ročně připadalo manželských dětí na 1000 žen vdaných ve věku 15 do 49 let v letech