1896—1905 v Nizozemí 272, v Norsku 247, Německu 243 atd. A teď se ptám: kde byl ubožejší los pracujících žen, které musí ještě stále roditi, v těch „v každém směru opozdilých" Uhrách anebo v bohatém a pokročilém Nizozemsku, Norsku, ba i Švédsku atd? Každý vidí hned, že všecky dedukce prof, Kolouška ztrácejí basi, jakmile začneme jen poněkud rozkládat a rozbírat číslice, z nichž vychází.

A bylo by zajímavo vědět, proč z těch shora uvedených zemí v každému směru opozdilých neuvádí v přehledu manželské plodnosti žádnou jinou mimo Rakousko. A právě s Rakouskem stal se mu tu malheur; při vypočítávání dopustil se tu omylu, který mu přinesl výsledek tak nápadný a neobyčejný, že by jistě se nad ním pozastavil, kdyby nebyl oslněn právě tou svojí theorií o souvislosti chudoby a opozdílosti s vysokou plodností. Pro léta 1896—1905 vy-početl manželskou plodnost v Rakousku na 281 (v poměru к ženám 15—49 letým) a k tomu připojil dedukce: „Pouze v Rakousku a v Irsku manželských dětí v rodinách přibylo, tedy zrovna v nej chudších zemích z oněch 13 uvedených, Ovšem ani v Rakousku ani v Irsku novorozených dětí vůbec nepřibylo, nýbrž naopak jich ubylo; ale úbytek ten stihl jednak dětí nemanželské, jednak se tam uzavíralo méně sňatků," Co se Rakouska týče, není na všem tom mimo poměrné ubývání nemanželských porodů v posledních letech stínu pravdy. Sňatků právě v té době, o níž mluví prof. Koloušek, silně přibývalo, a na 1000 provdaných žen v letech 1896—1905 nepřipadá 281 narozených, nýbrž 243 živě narozených a porodů vůbec (s mrtvě narozenými) 249, čili také v Rakousku zrovna tak jako v západní Evropě dětí v rodinách ubylo,

Tedy vysokou číslicí porodů v zemích východní a jižní Evropy nepůsobí tak plodnost manželství, nýbrž množství těchto manželství. Opozdilost a primitivnější poměry těchto zemí jeví se v tom, že lidé odhodlávají se zakládat! rodinu mnohem dříve a také mnohem četněji než v západní Evropě, kde pod vlivem ideí Malthusových namnoze i zákonodárstvím se čelilo příliš časnému uzavírání sňatku. Plodnost sama však nemusí a často také není v nich vyšší než v zemích, námi nazývaných kulturnější, ba v mnohých jest nižší,

Z toho vyplývá, že nemůžeme jen tak beze všeho akceptovati souvislost chudoby s vysokou plodností a uváděti snad klesání plodnosti toliko na stoupající zámožnost. Zlepšování blahobytu jistě také působí na omezování členů rodin, ale není to důvod jediný a také asi ne rozhodující. Velmi důležitým momentem jest také, jaké kulturní výše dosahuje obyvatelstvo, ale ovšem zase nesmí se číníti závěr, že eo ipso neuvědomělejší kraje jsou plodnější, Prof, Koloušek nepřikládá této okolnosti té váhy jako hmotnému blahobytu, já naopak považuji duševní rozpoložení obyvatelstva za činitele při nejmenším zrovna tak důležitého pro posuzování problemu plodnosti jako jeho poměry hmotné. Sem spadá na př. ten fakt, že ve Francii krajiny s uchovalou starou vírou (klerikální) jsou plodnější, Prof, Koloušek vykládá tuto plodnost spíše „hmotnou situací venkovského lidu francouzského", neboť jsou to „krajiny neuvědomělého proletariátu, který ve větší bezstarostnosti o budoucnost potomstva nerozpakoval se míti četnější rodiny," Myslím, docela neprávem. Jak si na př. máme vysvětliti ten fakt, že na Moravě okresy jihovýchodní Moravy, které volí klerí-