kalné, jsou plodnější a při tom, nota bene, zámožnější než okresy západomoravské a severomoravské? Anebo čím to je, že skoro všeobecně ve všech zemích na katolíky připadá poměrně mnohem více porodů než na protestanty? atd.

Tuto odbočku udělal jsem úmyslně, abych ukázal, jak celé pojímání problemu plodnosti prof, Kolouškem jest jednostranné a jak z daleka tím, co uvádí, není problem tento vyčerpán. A s tím také souvisí, že к oněm theoriím a dedukcím, které jinak velmi pěkně znějí, budeme se chovali s nejvyšší reservou, když nechceme opustiti reální půdu fakt. Tak třeba výklad vysoké úmrtnosti francouzské v poměru к plodností tím, že dorost dodává proletariát. Není známo prof. Kolouškovi, že také francouzský „proletariát" je poměrně mnohem méně plodný, než na př. německý? A jest opravdu jisto, že na dorůstajících generacích jsou ve Francii nižší vrstvy obyvatelstva poměrně více účastny než v jiných zemích? A jakmile mi vyjde, že nejsou, třeba že zdánlivě přebytek porodů byl dodáván jimi, padá ' také celá theorie o příčině vysoké francouzské úmrtnosti. Rozumí se samo sebou, že ke všemu o větší, menší úmrtnosti nemůžeme naprosto nic soudit na podkladě všeobecné cifry mortalitní; při řešení těchto otázek tyto číslice nemají ceny, prozkoumat se musí napřed věkové složení obyvatelstva a úmrtnost jednotlivých věkových tříd a pak teprve můžeme pronášeli úsudky a soudy.

Končím tímto: Prof. Koloušek dotknul se ve své knížce jednoho z nejzajímavějších a nejdůležitějších problémů naší doby, ale při posuzování jeho zůstal příliš na povrchu, nežli aby byl mohl dospěti к resultátům positivním. Avšak jeho stanovisko, že ubývající plodnost nemusí býti zjevem nezdravým a nezdravým zjevem se stává, když klesá příliš rychle ve společenských třídách vyšších a v nepoměru к třídám sociálně níže stojícím, jest jistě správné a jest je uznati.

*

Janko J. O pravěku slovanském. (Sbírka přednášek a rozprav. Serie VI. Výbor lidových přednášek с. k. české university, sv. 4.) Praha 1912. Stran 274.

Jankova kniha je pokus o nový, přehledný, v markantních rysech nakreslený obraz kultury slovanské v pravěku, čímž rozumí v celku dobu před rozchodem Slovanů (tedy dobu jednoty až do prvních století po Kr.) a sice obraz s hlediska čistě filologického. Jinými slovy, Janko rekonstruuje kulturu na základě slov kulturních, pokud je lze do právě vymezené doby umístiti a jejich původního věcného významu srovnáváním a etymologickým rozborem se dooíditi. Lze s tím srovnati nejlépe — vlastně dosud jedině — líčení Krekovo v Einleitung in die slaw. Literaturgeschichte (Št. Hradec 18872).

A tu ovšem Janko vyniká daleko nad Kreka nejen proto, že jazykověda dále postoupila, ale zejména tím, že hledí vždy přijití na kloub věci a tím, že mnohem více podal, nežli Krek. A potom je tu mnoho nového i pro odborníky. Jinak ovšem každá strana Jankovy knihy vybízí к doplňkům nebo к jiným výkladům. Bylo by však ne-místno, abych se o to pokoušel, zejména pokud jiné. nauky nefilologické podávají k tomu látku nebo opravu. Neboť Janko nechtěl podatí nic jiného, než orávě obraz fílologíckv. Ale i tak nemohu potlačit jednu poznámku. Vytknul bych totiž celku jistou nestejnoměrnost

Národopisný Věstník VIII. 9