Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 38

jdeme jistě i v jiných zemích, když statistický materiál rozebereme podrobněji a přihlédneme především ke stáří osob zemřelých.

Ze všeho pak toho následuje, že jakékoliv optimistické nazírání na ubývání plodnosti u moderních národů kulturních, jako by se zastavilo, až také úmrtnost dospěje k nejnižšímu bodu, jest docela neoprávněné. Nikoli, ubývání plodnosti a ubývání úmrtnosti jsou dva zjevy, které sice přibližně — ale jen přibližně — v stejné době se vyskytují, vedle sebe jdou, vzájemně do sebe zasahují a na sebe působí, ale v celku přece jenom jsou to dva zjevy úplně samostatné, každý z nich má své předpoklady a své příčiny. Klesání plodnosti kulturního lidstva stává se vážným problémem, jehož účinky se nemohly projevíti, protože dosud byly nahrazeny, místy dokonce více nežli nahrazeny ubýváním úmrtnosti, ale objeví se, jakmile stlačování úmrtnosti dospěje ke krajním mezím. Bude-lí se vývoj, jehož svědky jsme, díti dosavadním rychlým tempem, jaký pozorujeme zrovna nyní právě, a nenastane-li nějaký obrat, není tak přespříliš vzdálena doba, kdy i jiní evropští národové dostanou se tam, kde jsou Francouzi dnes.

    Ant. Boháč.

Ze slovníku dřevěného herectva loutkářské dynastie Maiznerovy.

Příspěvek к historii lidové dramatiky.

Sledujeme-lí bedlivě všecky hry potulného umělce, shledáme, že opakuje některá úsloví i celé výstupy. Zároveň s loutkou, kterou „komedář" přivádí na jeviště jako část vlastní své bytosti, ovládaje nitky od údů mistrně jako své vlastní svaly, vybavují se vzpomínky na loutku stejného typu, ale z jiné hry. Vzniká tím jakési nové a nové nanášení znaků ku př. na Kašpárka, na sedláka, na rytíře, na princeznu.

Četné f řáse loutkářské, které se soustřeďují na význačné loutky, jsou z úpadkové doby jazyka českého; straší v nich germanismy a komoleniny slov cizích i domácích a úžasná mluvnice zvláště ve scénách pathetických, kde loutkář, aby vystihl povznesenost nad všednost denního života, užívá nepříslušných koncovek, kdežto osoby představující lidi prosté mluví zcela přirozeně,; tak ku př. Škrhola mluvívá jako obyčejní venkované, kteří vkládají do svých řečí jadrné prů-povídky, kdežto ku př. Faust u loutkáře Flachsa1) praví к dámě, kterou čert přistrojil, aby ho odlákal od krucifixu: ,,Ráčejí se mnou jít do kamrcimru mého na pár šál ко vé černého kávy!" nebo Tell u loutkáře Třísky2) „brod í" prudce proti Gesslerovi a Vršovec3) praví: „Machomet, Diana a Jupiter jsou mé turecké bohové", začež mu řekne Oldřich: „Padni na své kolena, sice


1) „Český loutkář" I. 1. Národopisný koutek str. 25.
2) „Český loutkář" I. 6. Národopisný koutek str. 183.
3) „Český loutkář" I. 2. Národopisný koutek str. 63.

Předchozí   Následující