13. KL Loketský-zvon.

14. ŠtÁK.Loupežníci na Chlumu.

— (Loupežník Belingardo — viz Hrad Schlakenwaldský.)

15. — Marcelino a Boroneli neboli Adorant a Izídoro.

16. J. Mečislav a Blanka.

— (O tom pyšným a vysokomyslným Kámanovi — viz Historie o králi Asperusovi.)

— (Pan Franc ze zámku — viz Rychtář z Kozlovic.)

17. Šŕ. Rudolf z Felseku neboli Černodolský mlýn.

18. K. Rychtář z Kozlovic neboli Historie Michlovo neboli Pan

Franc ze zámku.

19. — Slečna Mini, dcera koštištářova.

— (Vývoda z Pavie — viz Kníže Alexandr.)

20. Št. Wilfink Štubenberský.

— (Zavínšovaná princezna Irenie — viz Čarodějník Barnara-báš.)

Zjistil jsem tedy rozhodný v>liv her Klicperových (1., 9., 13.), Štěpánkových (3., 14., 17., 20.) a vliv hry Jedličkovy (16.). Poměr к Matěji Kopeckému (4., 5., 6., 8., 14., 18.) vyžaduje úvahy zvláštní!

Může se skutečně mluviti pouze o vlivu, který měly hry tyto na loutkáře, neboť loutkář podržel sice hlavní osnovu dějovou, kterou zbavil všeho nedramatického, jinak však si postup výstupův upravil, jak se mu hodilo pro pohodlnou souhru; mnohý obrat slovní podržel, ale užil ho, kde se mu zachtělo.

Seřadíme-li si nyní hry podle roku, kdy byly vytištěny, jest nej-starší hra č. 16., jejíž originál byl vydán r. 1818 s tímto přesným titulem:

rytířská činohra v 3 j. od Augustyna Jedličky, v Praze 1818, vytištěná а к dostání u Františka Fet-tera z Windenbrun u, arcibiskupského knihtla-čítele v Seminarium Nr o 190.

Knížka jest věnována Janu Nep, Štěpánkovi, „důchodnímu a tajemníkovi král. stavovského Pražského divadla, měšťanu Pražskému, Vlastenci horlivému" tímto přípisem; „Vysoce vážený a učený Pane Vlastenče! Osměliv se prvotínku v chrámě Thálie obětovatí, nedůvěřoval jsem si, jsa cesty docela neznámý, dráhu tu bez vůdce nastoupit!, vůdce však v naší vlastí jedinkého Vás věda, ihned k Vám jsem se utekl, an Vás opatrným krokem následovati jsem u sebe ustanovil. Pod Vaší ochranou cestu tu tím bezpečněji a jistěji nastupují, an Vás jedinkého-býti vím, který vlastencům svým cestu tu již opět zarostlou znovu proklestil. Přijměte tedy neznámého putujícího, který nevšímaje si závistivě ošemetných a nespravedlivě uštipačných jazyků Vám tuto skrovnou prvotinku obětuje, an Vaší nikdy neochabující lásku a horlivost к vlasti ctě, ostávám Váš Augustyn Jedlička."

Pozorujme nyní, kde loutkář pozměňoval jednotlivé výrazy: