Zajímavé jsou technické poznámky speciálně pimprMcké, ku příkladu: „Figura odej de a můžeséprozatím zavěsit" — „Blanka se d r ží přípravě ná v ruce, ale ještě za kulisou" — „M e č i s 1 a v ve n!" Při některých tklivých scénách bývá napsáno: „Harfa aneb mundharmonika se ozve". Když se blíží konec jednání, bývá před tím namalován hrubými tahy zvonec, na konci jednání velký zvon!

— Štěpánkovy hry, z nichž čerpal loutkář, jsou v časovém pořadu:

vlastenecká činohra v 5. j. svobodně zčeštěná v Praze 1816 (ale toto první vydání nebylo loutkáři známo), v Hra-

d c í K r á 1. 1820.

Srovnáváme-li tuto hru, jak je tištěna Štěpánkem, s tištěnou hrou Matěje Kopeckého a s rukopisem Maíznerovým, poznáme, že Maizner jest obšírnější než Kopecký, neboť ku př. v I. j. mluví u Kopeckého Bibiána a Ottomar 15krát, u Maíznera 25krát, v II. j. 2. v. u Kopeckého Lust a Eberhart 19krát, u Maiznera Luc a Eberhażt 26krát, v III. j, 2. v. se mluví u Kopeckého 13krát, u Maíznera 16krát; další poměr dialogů jest: III. 3. výstup: 21 : 38, III. 4. v. 7 : 10, IV. 1. v. 9 : 22, v V. 1. v. do vystoupení Bibiány 4 : 31, dialog mezi Kustem a Bibiánou do okamžiku, kdy Bibiána hodí zvonek na zem, 11 : 32, od překvapení lupičů do konce 12 : 23. —

rytířská činohra v 5 j, — tištěno v Nowém diwadle českém nákl. M. Neureutra v Praze v III. díle r. 1819. Malý doklad, jak loutkář si počínal, přizpůsobuje si hru: Gertruda ve IV. j. praví:

Přijdiž к rozumu — loutkář má: Přijď —; nech si to vypravit — loutkář má: vymluvit —; jak se to s Rudolfem dělo — loutkář má: stalo —; i ty důmnění máš — loutkář má: víš —; kdo by byl Rudolfa zabil — loutkář má: kdo jest smrti Rudolfovy příčina.

rytířská činohra v 5 j. dle Kalehberka svobodně zčeštěná, ve sbírce „Divadlo" díl XI, r. 1826.

Mezi osobami jmenuje Štěpánek „sedláka" Dobrohlava, kdežto Maizner „katrčníka" Dobrohlava.

Z této hry mají loutkáři ustálený postup souboje rvtířů, neboť jeho líčení jest tu podrobné: Otto se táže na trůnu ve jménu všeobecného soudu, jsou-li Jiří Černohorský a Wilflink Štubenberský nezměnitelného úmyslu, práva к Anežce mečem proti sobě dokázatí (oba přisvědčí), potom se obrací к svědkům, zda bojovníci jsou svobodní, urození a šlechetní mužové, stejného rodu a hodnosti (jeden z rytířů prohlíží jích štíty a přisvědčí); nyní se jim teprve otevře „záruba" fa oba vpuštěni do „placu". Otto je vyzývá, aby přísahali, že jako ctní mužové budou bojovat bez šalby a čarodějnictví, aby položili prsty na