Takovýchto dokladů o tom, jak loutkář si šetřil hlas, bylo by možno uvésti z této hry velmi mnoho.

Podobně ve scénách, kde je na jevišti více osob, z nichž různé hovoří brzy ta brzy ona o nějaké události, vypomáhá si loutkář tím, že dává mluví ti jen osobě jedné, kterou také uvádí v příslušné pohyby, kdežto osoby ostatní jsou statisty. Obyčejně mluví za sbor rytířů rytíř nejpřednější (ač u Klícpery se účastní hovoru i jiní rytíři).

Kde má Klicpera: Rytíři: Zavolej nás, budeme bojovat! tam Maizner: Rytíř Bohuslav: Zavolej nás .., !

U loutkářů, kteří hrávali z paměti, nebo měli nejvýše jednu knihu nebo jeden rukopis, býlo nemožno, aby všichni účinkující v daný okamžik najednou vykřikli: „Zavolej nás!"

Loutkář vynechá též, že zbrojnoš přinese víno (II. j. 1.), protože loutka toho nedovede. Loutkář vynechává místo, kde Švamberk káže Vavřinci, by přinesl pancíř, přilbu a meč, kde se obléká na jevišti (III. j. 5.), protože toho loutka zase nedovede.

Když Zdeněk u Klicpery (III. 5.) přísahá „na pravici českou", poznamenává si Maizner význačným písmem a ještě podtrhnutím: „Zdeněk klekne!"

Místo strojených obratův jsou u loutkáře srozumitelnější, na př.:

Tisk (I. 3): Každý jeho vzduch stražila vděčnost, rukopis; Každý jeho krok stražila vděčnost;

tisk (III. 9): Slyšelslipak dobře? rukopis: Jestli paks slyšel dobře?

tisk (III. 10): zarazí meč do rozštěpiny skalní, rukopis: ... d o země atd atd.

Naproti tomu ponechává loutkář výrazy, jichž též v jiných hrách užívá: „Netvor o!" (III. 10.), „h o v n í v á 1 e!" a vůbec — silllné výrazy sbírá loutkář odevšad — čím silnější, tím spíše jích zase co nejdříve užije!

veselohra v 1 ]., tištěná v Novoročence 1823, hrála se u Maíznera s názvem „Jedovatá kytka".

U této hry jest nej větší otroctví pří opisování, neboť na př. v písni, kterou Líbina zpívá:

„Teč, struženko, teč,

nes vodičku p r é č —" udělal loutkář z „přéč" — „pře c" (ve 4. výstupu); horší však omyl se přihodil ve v. 6., kde Víkoš u Klícpery dí: „N e v ě r a nesedí v očích, ale v srdci", z čehož loutkář udělal: „N e v ě s t a nesedí v očích ...."; ve v. 10. z tkadlece z Ptačí hory se stal tkadlec z Planí hory.

Ve scéně 1. praví Radoslav: . . . padoliny, doly, rozsedliny a z m. o 1 у ...", z čehož u Maíznera: ...živly. —

dramatickábájkavó j., vydanávAlmanachu dramat, her od V. Klicpery r. 1825. Také v této hře jeví se proti ostatním silné přilnutí к originálu.