— Kašpárek a ministr:

Ministr: ,,. Musím stát svému pánu po pravici.

Kašpárek: I kýž to šlak, komu by to připadlo, aby takovýho klicouna, jako jste vy, hledal pod lavicí.

Ministr: Hlupáku, já jsem nepovídal pod lavicí, já jsem povídal po pravici. Musím ti to ale vyložit, abys tomu rozuměl. Na levý straně — to je pan rada, a na pravý straně já.

Kašpárek: Co to povídáte, že ten pan kníže nemá bradu?

Ministr: Hňupe hloupý, já jsem nepovídal brada, já jsem povídal rada.

Kašpárek: Aha, to je jinší hruška.

Ministr: Já se nemám s tebou kdy zdržovat.. . (11.)

— Kašpárek a lupič: Loupežník se často ptává Kašpárka: „Za koho mne tak z daleka uznáváš?" Kašpárek odpovídá: „Inu, zdaleka vás uznávám tak jako za rytíře, ale z blízka za taškář e." (12.) Jindy se ptává Kašpárek loupežníka: „Kdo jsi?" Ten odpoví: „Já jsem vlaský hrdina." Kašpárek: A já zas český hrdina a ti jsou šikovnější; má síla nepozůstává v pranicí, ale v šikovnosti. . ." (15.) „Mně říkají Kašpar Vomáčka, jsem bez chlouby kraj světa známý a síce s odpuštěním pro svou udatnost a nevinnost!" (3. Št.)

Taky se stává, že loupežníci přinutí Kašpárka, aby vstoupil do jejich „mordiánsky mordýřského spolku". Kašpárek má vraždit, ale — jeho srdce se v něm vždy ozve. Tak ku příkladu vidí dívčinu spící, uvažuje, zda ji má zabít; když se dívčina probudí, oznamuje jí: „Milá panenko, vy jste zabloudila mezi taškářové a já jsem taky jeden." Dívka prosí: „Sanujte mé živobytí" a skládá mu před nohy vše, co má. Kašpárek je dojat, praví: „Na mou mílou duši, to jsem vrah, a ona pláče, a já budu plakat s ní." Rozpláče se skutečně, vrátí jí všecky věci, ukáže jí bezpečnou cestu z lesa a prosí ještě: „Slečinko, odpusťte mi to, já nejsem velkej taškář, já jsem jenom malej, já ještě žádnýho nezabil!" (8.) Nejčastěji ještě pomůže Kašpárek zločince prozradití a pochytati.

Někdy bývá Kašpárek ustanoven, by pro zločince zřídil šibenici, při čemž si takto počíná: „Ta šibenice má mít 50 loket. Ta sáh a každá má 6 loket, 3 sáhy mám 3 sáhy, po 6 loket třikrát šest třicet a půl lokte, to zas 17 loket, to je dohromady 48. Nula od jedenácti zůstanou 4, ty čtyry lokte scházej, ty zůstaly v zemi, ty ubyly, —• tak taky ji postavím." (8.)

Když však Kašpárek sám má být „co nejkratčeji к trámu přitažen", vymlouvá se, že je lohtivý, že by ho ten provázek pod bradou šimral, ale — „Jestli mě přece necháte oběsit", praví, „tedy si vyprosím hezky na dlouze, abych si mohl sem tam ve vsi kus chleba vyprosit, sice bych musel na šibenici hladem umřít i." (17.)

— Kašpárek a Turek bývá zajímavá scéna. O Turčínu říká Kašpárek, že má nos jako punčocha červenej nabitej, když pak se ho Turek ptá, co věří, odpoví: Já věřím všecko. Turek: Tak jmenuj, co všecko věříš!

Kašpárek: Já věřím buchty s mákem, knedlíky se zelím, hrách s krou-pama, pivo a kořalku, co je k pití а к jídlu, všemu věřím.