A: To máte pěkný dobrotisko! Dybyste jí to tak všecko s textem řek', vona by vám neřekla nic, ale vzala by tam za tak o vej střapec a uďálaby: cimbály, b i m b á 1 y a tu by hned přišel takovej šosatej vratnej a položil by vás na lavici a namazal by vám, co by se do vás vešlo. Když není von doma, к ní nepudu, vona je prej tuze zlá. , ^ЩЩ

В: Tak já taky nepudu, eště bych dostal na cajtrboch! (8.)

— Jednotlivé výrazy: „V ruce mám právo, tím tě zlinýruji." (6.) .„Го se to dým čí." (8.) „To se to fajfčuruje." (8.) „Dyť mně strachy vlasy maděru do povětří zdvíhaj!" (6.) „Zabil jsem prase a mám ítrnic až do hapádij e." (6.) „I ty n e d 1 a b a n e j zdřevěnku!" (4.) „Kerej kůň vobroka zaslouží, ten ho nedostane." (7.) „Peníze nemám, nákotrbník také nemám." (6.) „Já nemůžem jít dem (= domů), z rozdílu toho (=z té příčiny), poněvadž musím к hrumadě, aby se mně nesejmula (= ne-sesula)." (6.) „Boží p o c h c e n í" (posvícení — ve hře „Oldřich а Božena"). „Ženský jazyk ze samého osikového listí pochází, který se neustále v ústech hejbat musí, — tato žínka nedává darmo pokrm ústám svým. (Rovněž „Oldř. a Bož.") „Já si rád p oře čím," (Rovněž.) „Já nemohu tančit ,j á mám tipec!" (Rovněž.) „Himl, vemuli hůl, já ti dám přes tipec na tipec!" (Rovněž.) „Máme vo svatej Havel přijít do Prahy." (Item.) „Ženský stříhají očkama po myslivečkovi heftem," (It.) „Takle se vyfintím: Vezmu si bílou pajovku, červenou čičovku a kazajčičku a bílý čepeček na hlavu." (It.) „Muzika v krčmě s k r p-č í." (It.) „Šťastnej kundrnocht vinšuju," (It,) „Dám ti přes paštiku!" (It.)

— Král mluvívá velmi patheticky:

„Pod korunou a ceptrunem mocnosti mé jsem ustanovil..." (11.)

„Vy moje věrné ministrové, vy víte, že já jeden veliký král mouřenínský a persiánský jsem, a nad sto a dvaceti a sedmí království pánem pozůstávám; neb jsem dal jednu hostinu učinit, která jedno sto a vosumasedmdesáte dní trvat má a musí, na kterou jsem dal pozvat všech mých poddaných králů, knížat a hrabat, jakož i také obecné lid. Protož moje věrné dvořanínové, děte ke královně a omeldujte jí můj královský rozkaz a rešpekt, aby ona taky při této hostině vynajít se nechala; neb já její krásu všemu lidu proukázat chci, neb ona velmi překrásná jest." Hned jde rozkaz „Mamuchán" vyřídit a po chvíli se vrací s „melduňkem" tímto: „Jejích majestét královská, já jsem mé královské shlédnutí jak sluší a patří, zachoval, však alle oznámit musím, že královna jejich královský rozkaz nepřijímá, nýbrž praví zrovna od sebe, že ona nemusí královský rozkaz přijmout." — Tu praví ministr: „Když to vyjde ven, že královna j ejich král o.v ský rozkaz opovrhla, tak může povstat jedna rebelíje mezívšema ženami. A tak jedna každá řekne, že ona nemusí bej t poddána svýmu muži, že královna taky svýmu muži poddána nebyla." Radí pak, by král hledal jinou královnu: