„Dáme psát do všech zemích, do každý svou vlastní řečí, aby všecky mlfa.de osoby na zámek byly přivedeny a tam skrze dvanáct měsíců se šmukem a s balzámem byly připravovány. A potom, která se královi líbit bude, ta může bej t vzatá a na trůn vsazená a jí královská koruna na hlavu daná." — Král praví: „Protože se moje královská manželka opovážila můj královský rozkaz zapo-v r h n o u t, vemte moje věrné ministrové, tu přestupnici a převeďte ji přes hranice ..." (7,)

„Já vám odevzdávám královský prsten a pečovt. Cokoli psát budete, má být všecko dobře napsáno, cokoli královským pečoftem zapečetíte, má být dobře zapečetěno, — já před nikým cep t run neskloním .,." (7,)

Ztratí-li se dcera královská, prohlašuje král pímprlového divadla obyčejně: „Kdo poví o dceři mé, když by rytíř neb od stavu byl, do větší hodnosti povýšen býti, — pakli ale sprosťák a jen člověk obecný, tedy buďto panství aneb peněžitou odměnu obdržetí má!" (2.)

U dvora mluví se vznešeně, ku příkladu: „Slušnou poklonu skládám láskám vašim královským —" „A my činíme uctivé přivítání. — Oblibtež tuto po pravici naší sebe posadí t i." (2.)

— Rytíři loutkového divadla hřmotí též rádi velkými slovy: „Před Bohem a jeho svatým stolcem přísahám ..." (1. Kl.) „Přísaháme, že naším mečím pokoj nedáme, dokud národ Vršovců nepotrestáme." (Oldřich a Božena.) „Na pravici českou přísahám ,.." (1, Kl.) „Na rytířstvo a na čest přísahám!" (17. Št.) „Postavíš-li mě u brány pekelné na stráž, co bude svět světem státí, neuvidíš na zemí ďábla!" (1. Kl.) „Kdyby ta potvora v každém drápu dýku a na každém zubu devaterou smrt měla, v boj se pustím." (13. Kl.) „Statný rytíř nemá nikdy naříkat, dokud meč a zdravou ruku mám." (20, Št.) „Učil jsem se kumštu rytířskému, abych p o-třebným oudem vlasti naší býti mohl," (7,) „Vyřiďte mým dobrým římanským a korsíkánským vladařům, že já chci s e svými rytířemí tam se vynajít a jejich vlast zastat,,," (11.) „Ty, můj meči, budeš mým námluvčím, my se jistě neopustíme!" (17. Št.) „V dvojboji dokážu nevinnost svou." (3. Št.) „Vymrsk-něteněte se na svého vraníka!" (8.) „On bojuje v turnaji princezny zlaté obruby." (8.) „Zakukli si své bázlivé srdce!" (17. Št.) „Ouzkost nechápe se mé bytnosti." (3. Št.) „Jestli to budetválibostobnášet, učiním tak," (6.) „Nebojím se, třeba na mě nepřátelský osud vybrušuje své zuby." (1. Kl.) „Nepřítel jest poražený, mnoho jich zahubeno a ostatní malí houfové jsou rozptýlený a jejich celé ležení s našemi к bojování nástroji vojsku našemu к odplatě jeho udatností za kořist zůstalo, a tak v pompě a slávě do města přijdem," (7,) „Do toho času mají hody, kolby a tanec dny co hodiny a hodiny a hodiny co minuty krátit." (20. Št.) „Vzal na něho zlost." (6.) „Nechci se tím honosit, ale toho nešlechetníka prohnala dýka srdce j e h о." (6.) „Můj posledníchrapot: Umírám pro vlast." (1. Kl.) „Cítíš, jak větříček ve vlastí krásně povanuje a jak líbezně tamto voda chřestí?" (13. Kl.) „Ty se mi líbíš z toho