ohledu,.," (17, Št.) „Ty chceš, by nemotorné děcko před tebe na kolena kleklo a žebřilo tě o lásku?" (17. Št.) „Nechceš-li své mladé tělo velikýma muky trápit a trýznit nechat, vezmi si toho, koho ti má péče za ženicha předklád á." (12.)

— Rytíř s rytířkou mluvívá: „Mnohovážený a statečný pane rytíři a choti můj!" (6.) „Zamilovaná a věrná choti má." (6.) „Bože, dej, abych svého manžela ještě jednou spatřila, když ne živého, tak aspoň mrtvého к mému manželskému srdci přivinout mohla!" (Oldřich-Božena,) „Drahocenný manželi!" (Item,) „Drahovaná manželko!" (It,)

—■ Vůdce loupežníků mluví: „Musím zavolat svou loupež" (15.) „musím zavolat na svou loupež" (ve významu „na loupežníky") — (8.) „zapískám na svou loupež" (8.) „Troufali byste si hrad dobýt a v něm všecko mrtvým obrátit i?" (8.), „hoďte oheň n a zadní stájové" (6.), „zazpíváme mu, že mu bude hlas od žebra к žebru jako od skály ke skále lítat i" (13. KL), „tomu, kdo se protiví, vlastní pravicí žebry z těla vytrhám a do plamenných vnitřností jizlivého pekla ho pošlu" (13. KL), „tvá hlava páchne zradou, ale koveš-li hlavu, střeva z tebe vysoukám a ducha vyklátím" (10.),

— Loupežníci mají zálusk na mladé dívky: „Tu jsem jako dravý vlk, jako lítý jestřáb, jenž nevinného beránka svýma klikatýma drápy zaškrtit míní . , ." (10.) „Nebudeš-lí mne milostno-stí svou těšit, budeš smrti na kořist" (1. KL). „Řetězem n e-rozdvojitedlným tebe svážu" (13. KL). „Blesk tvé krásy omráčil zuřivost mou . . ." (15.) „Studeným železem neb ocelovým nožem tebe o život připravím . . ." (9. KL). „Viň se" — praví loupežník unášející dívku — „až tí z a š k r h o-taj pod bokem hnáty, z mých rukou se již nevyvineš", —■ unášená sténá: „Vezmi mně život devaterou smrtí, jenom mě nevleč do své jedovaté skrýše ..." [1. Kl.)

— Když jest lupič chycen, bývá krutě potrestán:

Dvorní popravce vypovídá: „Nejprve chci jej do naha svlécti a celé tělo jeho i hlavu hustě hřebíkamí obití a jej tak obitého po prkenném lešení po celé dni válet; dále pak vytahaj' se mu zuby kleštěmi hrubými a uřežou nehty na ru-kouch i nohouch pilkou neostrou; za živa bude kůže odřen, n a železný rumpál přivázán, na uhlí pečen a vařící smů-1 o u kropen, posléz až do kosti struhadlem ostrým oškrábán — tak se trestá přestupník . . . (2.) nebo: „Ke každé noze jeho pět centnýřů železa přidáno bylo, co až do tý chvíle u jeho noh leží, okolo něj jest velká, velmi silná železná obruč, z každý strany v e-líký měch do jeho uší fouká, všeliké žížaly jeho maso s těla ožírají . . ." (12.) „Já jej k e r k r m a j s t r ů m do moci dám, ty jej na popravní místo povedou a tam skrz nástroj gilotiny odpra-věj . , ." (11.) „Zatím ať je drabanty do žaláře vsazen, potom ať je gelotínou odsouzen" (11.).