— Odsouzení loupežníci a nešlechetníci libují si sami v krutých trestech:

Rytíř praví zlosynovi: „Zlostníku a nepodobný padouchu, šibenice a provaz tě odpraví", — ale zlosyn řekne směle: „Nepřijímám toho! Loupežník a vražedlník zasluhuje kůl železný, aby se na něj sám směl narazit!" (6.) Jindy dokonce praví: „Dejte mi zásadití kůl se sedmi špicemi do země a sám za živa chci se narazit, to je smrt loupežnická, — nebo dejte mé tělo čtyřma vo'lma roztrhat, to je taky smrt zbojnická ..." [15.), nebo: „Pětkrát mne oběste a pokaždé na jiný provaz, pokaždé na jiný kůl!" [1. KL), nebo: „Ustelte mně lože mezi dvěma stromy a dvanáct sáhů do povětří" [1. Kl.).

■— Jednotlivé výrazy ze styku s lupiči: „Jsi z krve knížecí, ale ducha pacholského . . ." (1. KL), „ty netvoro, kýž by sis krk us o p til" (1. KL). „Všecko jsme tomu kupci vzali a on zapomněl dýchat." (8.) „Ani za mnohomocnost velkého pekla!" (1. KL). „Zesamýchtěl dám ti rakev sbiti . . . !" (1. KL) „Kletba, hromonosná bude tisknout tvůj hrob!" (13. KL) „Právo jsi chlapcovsky ukradl . . ." (20, Št.)

O Kašpárkoví říkají lupiči: „V tom knotu jsou všechny šlaci zavrtaní" (9. Kl.)

„Vůle mojich královských pánů rodičů . . ." lze často slýchatína. loutkovém divadle, a páni zase „nemohou zastavit cítedlnost mateřskou a otcovskou ..." [12.)

— Zamilovaná dívka praví ke svému nej dražšímu: „ Celý den jsem tě neviděla, ač mí tě obraznost v živé tělesnosti nad oči všade staví, vidím tě sice z rána v každé krůpěji rosy a každé dlouhé noci o tobě přelib ostne sním . ,." [13. Kl.). Zamilovaný pak odpoví dává: „Dívám se na tě jako na stvoření, které již při porodu mezi rajské cheruby zapsáno bylo!!" [13. Kl.)

— Dívka odmítající nápadníka dí: „Ať své t en e to neroztahuje, jsem již jinému povábena", [1. KL)

— Velmi přecitlivěle, nasládle mluvívají dřevěné milenky, ale též v nadsázkách: „Oko tvé více mi zvěstuje, než tisíc jazyků" (20. Št.) „Řeknu to do očí, i kdyby jich bylo sedumasedumde-sát!" (9. KL) „Můj převeliký cit má ústa zavírá . . ." (20. Št.) Dovolte ty cukrované tváře políbit . . ." (9. KL) „Mé osoby obraz se vám sotva ksrdcipředsíni dokulhá!" (9. KL) „ Kdyby mně někdo řekl, že má milenka musí zemříti, nedám-lí se za ni pochovatí, hned bych se natáhl do rakve a ani bych nedechl" (9. Kl.) „Mně se srdce rozčísne od hlavy až do paty!" (9. KL) „Naříká si na hlavu zlé bolení . . ." (9. KL)

— Jsou však též zlé ženy, ale i muži:

„Ó, ženské, hadi, ďáblové, vás zavřití do smolného vrchu a nahoře jej zapáliti i dole, abyste se všechny najednou zalkly!" (9. KL) „Vy ženské nám pijete krev, užíráte srdce, vy nás potápíte v žluč, vy nám strhujete krky, vaříte jed a strojíte za živa peklo . .." (9. KL). „Jsi ještěřina sestra!" (9. KL)