srbského až k Mitrovici a odtud vybíhá ještě dlouhý poloostrov srbský po Kosovu poli, který by mohl snadno dosáhnouti spojení se srbským územím kolem Skoplje. Makedonie označena bulharskou barvou jako v dřívější mapě prof. Florínského. Istrii má Florinskij více italskou než Nied., zvláště hluboko do vnitrozemí zabíhá italský výběžek od Poreče k Buretu (na dráze Terst—Pulj), Také jih Istrie u Flor. je zcela italský: je otázka, zda právem; aspoň Pulj sama je čtyřjazyčná, italská, německá, chrvatská, slovinská. Kolem Gorice je u Flor. souvislé italské území, u Nied, je těsně na hranicích italsko-slovínských (Boháč ji považuje za italský ostrov). Slovinsko-německá hranice liší se od Nied, označení v tom, že na západ od Běláku je slovinské území zcela protrženo Němci, takže nej západnější výběžek Sluvinců je tu od ostatního celku zcela odříznut. Také německý ostrov kolem Kočevje je rozlehlejší a odtrhuje na tomto místě Slovince od Chrvatů.

Rozumí se, že i proti výkladům Boháčovým, podaným v Laichte-rově Slovanstvu str. 135 sl., jeví mapa prof. Florínského některé odchylky; asi tytéž, jako jsou rozdíly od mapy prof. Niederla.

Celkem je tedy nová mapa prof. Florínského dílo velmi pozoruhodné a tak theoretické zdůvodnění a objasnění její ve druhém vydání knihy Славянское племя lze očekávati se zájmem.*

*

L, N i e d e r 1 e, Slovanské starožitnosti. ' Oddil kulturní. Život starých Slovanů. I. 1911.

Uvedenou knihou přerušuje prof. Niederle původní program, jak jej byl stanovil před deseti lety v úvodu k prvému svazku; oddíl Starožitností historických bude se nyní střídati se starožitnostmi kulturními. Příčinu této změny naznačuje autor v předmluvě: „častěji na mysl mu přicházela slova, že mu snad nebude dopřáno celé dílo dokončili, a že by snad nedošlo na oddíl Starožitností kulturních, toto novum v literatuře slavistické" . . . Prof. N. byl si vědom jistě od počátku, jak velkou a nesnadnou práci podniká, ale celou tíhu svého díla poznal zvláště při zpracování svazků kulturních. A každý, kdo prostuduje tento nový oddíl, a uvědomí si, jak nesnadné jsou to problemy, na jak široké základně, a jak důkladně jsou řešeny, pochopi tyto obavy; autor opravdu podává mnohem více, než bylo očekáváno.

Při studiu Starožitností historických měl spisovatel před sebou velikou průkopnickou prácí Šafaříkovu, a mimo to od té doby bylo dosti pracováno v detailech; zde mělo dílo Níederlovo oč se opřítí. Ale v celkovém probádání staré slovanské kultury je prof. N. první, neboť to, co bylo posud publikováno, od Kreka, Archangelského, Budí-lovíče, Smirnova a j., jsou práce malé a nekritické. Zde bylo nutno autoru pocítí od začátku. Ale nejen ve vlastním thematu není dostatečné průpravy, ale i v pomocných vědách, jichž je autor nucen uží-vati zde v mnohem hojnější míře, než ve svazcích předcházejících.