nějším methodám se otvírají, to vše jasne vysvitne, čteme-li kapitoly, jež spočívají na výzkumu archeologickém.

Mimo historii, národopis a archeologii velmi důležité místo má v prácí Niederlově filologie. Autor, ač není filolog, ovládá literaturu filologickou a všude, kde se naskýtá příležitost, používá výsledků hojnou měrou, a tam kde není otázka rozřešena, čerpá z rad odborníků.

Přistupme к vlastnímu obsahu díla. Předmětem jeho, jak v úvodě je poznamenáno, není vylíčití kulturu z doby předhistorické, nýbrž z konce doby pohanské a počátku doby křesťanské. Tato mez, nehledě к významu, jejž mělo křesťanství, zvolena je z velmi vážných důvodů. Prof. Niederle přistupuje к svému úkolu na prvém místě jako historik a archeolog. Jako historik byl nucen stanovití si tu dobu, pro niž měl po ruce bezpečné, dosti obsažné a též dosti hojné zprávy, ne-chtěl-li se vydatí nebezpečí výtky, že obraz celé kultury buduje na několika zprávách. A podobně je to i s archeologií. Ač prof. N. je bezpečně přesvědčen o slovanskostí starších period, neučinil je východiskem a osou svého díla — z části ani nemohl vzhledem k materiálu historickému a souměrností celého studia — nýbrž zvolil si periody mladší, nesporně slovanské, tak že ani archeologové jiných názorů nemohou mu vyčítati, že opírá se o hypoťhesy. Také národopis, jak již výše bylo pověděno, nemá posud předběžných, srovnávacích prací, jež již nyní bylo by možno vzítí za základ práce o kultuře předhistorické. Jedině srovnávací jazykozpyt může tu pomoci, ale jak poslední práce jednoho z nej lepších odborníků ukazuje (Janko, O pravěku slovanském, 1912), i pro tuto vědu je to úkol velmi nesnadný. Ostatně v jedné, velmi důležité části kulturního' života, ve zvykosloví je každý národ, zvláště na primitivním stupni, velmi kon-servativní. Stačí přípomenouti, že jsou na Slovensku kraje, kde skoro celý postup svatby podnes koná se tak, jak prof. N. jej líčí na konci I. tisíciletí; církevním obřadům ani dnes nepřipisuje lid významu, v celém postupu jsou rušivým momentem. Od první ohlášky nesmí se nevěsta s ženichem potkati, k oddavkám jde každý z nich zvlášť se svou družinou a hudbou, teprve před oltářem se sejdou, ale pak hned znovu rozejdou, každý do svého domu, a teprve druhého dne po vykonání řady lidových obřadů svatba je uzavřena. A to je v krajině velmi úrodné, blíže důležitého politického střediska, Krupiny, v evangelických osadách. Když tedy tisíc let křesťanství nedovedlo udolati tyto přežitky, je stáří jejich velmi značné. A podobně tomu je jistě u veliké částí obyčejů. Mimo to, tím, že prof. N. líčí slovanský život z konce I. tisíciletí, není řečeno, že omezil se jen na tuto dobu. To je jen pevný bod, z něhož za pomocí všech pomůcek pohlíží i do minulosti a pátrá, jak jednotlivé kulturní elementy u Slovanů vznikly, nebo jak se vyvinuly k tomu stupni, na němž je vidíme na konci.

Konečně dalším úkolem autorovým je stopovatí, co v tomto reálním obrazu ,,je skutečně slovanské, co bylo v něm vlastní Slovanům a co bylo v něm cizí, neboť by .bylo omylem, kdybychom se domnívali, že tento do jisté míry konečný stupeň jejich staré kultury představuje nám ve svém celku něco čistě a v pravdě slovanského; -—

Vylíčiv v úvodu rozvrh práce — bude obsahovati XII. kap. — zkratky děl v textu uvedených a text i překlad důležitých zpráv hísto-