byla by nabyla tato část, kdyby byl autor měl ku pomoci soustavné analytické zprávy o svatbách jednotlivých národů. Ale na tento nedostatek bylo již poukázáno v předu. A tak nezbylo autoru, než samostatně probratí se neobyčejně hojnou literaturou, a dobrati se potřebných závěrů. Všechno nemohl ovšem prostudovati — to bylo by nad síly jednotlivcovy — ale je tu zpracováno mnohem více, než by se z velmi četného literárního doprovodu zdálo. Prof. N. probrav otázku nej starší formy sňatku, únosu nebo výkupu, podává rekonstrukci indoevropské, a tím i staroslovanské svatby, jak ze společného árijského materiálu jazykového sestavili Hirt a Schräder. A nyní probírá bod za bodem a rozvinuje každý detail v řadu zajímavých obřadů, jak je možno na základě studia filologického, folkloristického a zpráv historických konstatovati. Při tom neomezuje se ani na výše vytčenou dobu ani pouze kmeny slovanské. Vůbec je tato kapitola typickým dokladem práce prof. N., jak svou širokou basí, svou důkladností a solidností, tak i přesnou methodou a bystrou kritikou. Po té probírá autor otázku monogamie a polygamie u starých Slovanů a o cudnosti a manželské věrnosti. Značně místa věnováno je oddílu o životě pohlavním vůbec; jsou tu doloženy ze starých zpráv různé slavnosti mládeže, jichž se též účastnily mladé ženy; tyto radovánky byly jistě velmi divoké, smyslné, ale nesprávné by bylo posuzovati a odsuzovati je se stanoviska dnešních společenských názorů. Primitivní člověk má svou morálku. Ostatně přihlédneme-li životu dnešní venkovské mládeže, poznáme, že se posud tak mnoho nezměnila. Na různých pohlavních výstřednostech, jež staré prameny připisují ku př, pobaltickým Slovanům, měli podíl pravděpodobně jen zámožné, zbujnělé vrstvy a jistě působily tu vlivy cizí, mimoslovanské, V čistotě a úpravě těla Slované nevynikali; ale nelze si myslití, že by zanedbávali svého zevnějšku zcela. Jednak zprávy, jež svědčí proti Slovanům, jsou psány od příslušných jiných kulturních národů, u nichž po této stránce požadavky byly mnohem větší než u nás; nyní jenom pro péči o tělo ovšem ne velkou máme dosti důkazů z nálezů. Znali parní lázně, posud tak význačné pro národ ruský, měli nůžky, hřebeny, břitvy, kovová zrcádka a jiné toiletní potřeby. Slované neměli velikých stád domácího dobytka, a nemohlo tudíž maso býti výhradně jejich potravou, ale tím není ještě řečeno, jak Peísker soudí, že by byli bývali vegetariány a jedli jen maso lesních zvířat. Že měli vlastní stáda a požívali maso domácího dobytka a jeho mléčných produktů, pro to beze sporu svědčí terminologie, kult Velesa, ochránce stád a nálezy po starých, pohřebních hostinách. Z vegetální potravy jsou doloženy všechny druhy obilí, zvlášť význačným a starodávným jídlem byla kaše; znali péci chléb, ač snad lepší, úpravnější jeho forma přišla к Slovanům od Germánů, dovedli dělati lepší pečivo, koláče, slad, jedli zeleniny a ovoce, pokud se ovšem v jejich oblasti dařilo. Ušlechtilejší druhy jako vzácná lahůdka byly dováženy. Úprava byla jednoduchá a podobně stolní náčiní. Z nápojů zvláště třeba připomenout! medovinu, pivo a kvas. Na konec této kapitoly pojednává autor o ne-mocech a smrti.

Třetí obsáhlá část této knihy věnována je pohřbu; rozpadá se na dva díly, na obřady pohřební a pojednání o hrobech. Staroslovanským způsobem pohřbívání bylo spalování. Ukládání těla do hrobu