|
Prof, M, Můrko uveřejnil v časopise „Veda" (II., 529—542) pozoruhodný ■nekrolog prof. Karla Š t r ek e lij a. Oceňuje tiu všestranně učitelskou a vědeckou práci předčasně zemřelého slavisty. Zvláště ipiaík třeba ceniti, že Můrko při této své práci nás seznamuje také s bohatou vědeckou pozůstalostí svého kollegy. Mimo práce jazykovědedké pojednáno tu důkladně o veliké práci Štrekeljově -na poli slovinského národopisu. Dovídáme se k .velké radosti, že materiál, určený pro opravdu monumentální sbírku národních písní slovinských, většinou jest zredi-gován к tisku a příštímu vydavateli jejímu (sv. IV, а V.) bude ne mnoho celkem doplniti a to podle návrhu, který Štrekelj vypracoval. Můrko sděluje ještě, jaké obtíže musil Štrekelj .přemáhali, Ijiafc domácí censuna jeho nakladatele škrtala mnohé písně jako o incestu, o lásce mezi bratrem a sestrou, a jak (potom, sám postrašen, mnohou píseň vyloučil na čas ze své slbírky do> svazku, nazvaného „Robate in kosmate", a mínil je vydati mimo veřejný svět. Zájem Štrekeljův pro národopis nelbyl vyčerpán tímto jeho .hlavním dílem. Sbíral mimo to ještě pohádky, bájky, přísloví, říkadla, hádanky, kletby, nadávky, zaříkadla .a j. ,p." Literární pozůstalost Štreikeljova jest iznačná, obsahuje některé téměř úplně к tisku upravené studie jazykovědecke a dialektologické, bohiatý materiál pro pokračování jeho prací etymologických, dále o Ijméne.ch místních, o řemeslnické terminologii a j., práce o poměru slovinských ballad 'k západoevropským, к tisku připravena stať „Eine Incestballa.de als Kinderspiellied". Značná jest stírka znárodnělých písní a j. p.
@--------------
Ferd. Vele: Místní jména na Slansku. 1912. Knihtisk. Fr. Hermana v Slaném. Nákladem vlastním. Stran 67,
Spisovatel sebral „během let, hlavně z doby ruchu národopisné výstavy. .. místní jména okresu slánského, jakož i několika obcí okresu velvarského a novo-strašeckého" a ta seřadiv do několika skupin, vydal v tomto spisku. Nejdříve „názvy pozemků" t, j. polností, tratí, cest, vrchů, rybníků, lesů a j., pak jména obcí, kde spisovatel znovu zdůraznil svou snahu, „snésti roztroušený materiál a za druhé poukázati .na různé výklady, ale také vyhnouti se veškerému vysvětlování." Škoda, že různé výklady různých dob a různých autorů v etymologii málo osvědčených prostě vedle sebe seřadil a do jedné řady s etymologiemi jmen též od závažných učenců podanými stavěl různé místní pověsti, pokoušející se o výklad jmen, jako Zlonice — zlého nic a pod. Úvodem spisovatel právem zdůraznil velké obtíže při vykládání místních jmen, připomněl právem, „ba naleznou se pojmenování, jejíchž rozluštění přes náležitou výzbroj etymologickou a archivální selže." On také právem vytknul velikou důležitost místních jmen a my můžeme tu vyslovíti důvodnou nadějí, že záhy této práce se ujmou nejpřednější naše síly a instituce. Uznáváme rádi opravdovou snahu p. Ferd. Velce a velikou jeho píli, jen bychom viděli rádi ještě větší zdrželivost u něho a jiných místních sběratelů. jpa.
@---------------
Zaznamenávám jev pro otázku o vědecké výzbroji aspoň části naší studentské mládeže velmi kormutlivý. „Studentský Obzor menšinový" postavil se ve svém posledním čísle ze dne 28. ledna 1913 do řady obdivovatelů Martina Žunkoviče! Píše, že řečený pán „dokládá své tvrzení o domorodectví Slovanů v celé Evropě bohatým etymologickým materiálem místopisným, jazykovými památkami i unskými...!! a činí tak s obzvláštní bystrostí kritika i pečlivostí a důkladností revísionísty.. .1! Česiké studentstvo uvítá jistojistě tento sympatický směr a jest si přáti, aby z řad studentských vyšlo hodně vědecky vyzbrojených hlasatelů slavoautochtonistické theorie Žunkovíčovy.. ." Doufáme, že anonymní autor toho článečku A. B. není z našich odborných studentu, připravujících se к vážné práci vědecké. jpa.
@-----------------
V poslední době ukázala Morava, že v českém lidu je stále ještě živná půda pro náboženské blouznění. Na moravském Slovensku vzbudila širší pozornost družina Florianova — ovšem teprve, když se octla v konfliktu s trestním zákonem (pro podvod, spáchaný neoprávněným vybíráním milodarů). Florian sám je inteligent, který vystupoval i literárně, hláse se ke katolickému mysticísmu, К němu se družily některé nábožensky blouznivé ženy, z nichž jedna měla i občasná andělská zjevení. Všichni aspoň zevně žili velice nábožně: konali hojné skutky lásky křesťanské (ošetřováním nemocných), denně přijímali, trávili mnoho času v kostele atd. S kněžstvem katolickým, které se jim zdálo málo horlivé, žili ve stálých sporech. Některé z žen družiny Florianovy nosily řeholní roucho, jež
|
|
