hraček, jež potom večer, když průvod obcházel hostince, v nádražní restauraci cizincům dobře rozprodal.

Rozumí se, že mimo nádobíčka vyráběly se i jiné hračky. К vánocům šli hojně na odbyt ptáčkové, slavíčkové a kukačky. Byli bez polevu vypáleni a měli v ocásku píšťalku. Slavíček jako menší pískal tence, žežulka jsouc větší, pískala temně. К půlnoční mši hleděl se kde kdo opatřiti jedním nebo druhým, a když kněz od oltáře hlásil: „Narodil se Kristus Pán", celý kostel jal se na slavíčky pískati, žežulky

Soška cíkána s různobarevným polevem.

pak odpískávaly 12. hodinu. Obyčej ten měl asi původ ve známé legendě, že při narození Kristově veškeré ptactvo, se radostně rozezpívalo. V Domácí čítance Fr. Bartoše v oddělení Výroční obyčeje (t, lidu moravského) čteme, že v hodinách na jitřní (o vánocích) „zpívají zpěváci na kruchtě za průvodu hudby a jásavého klokotu slavičího, kukání žežulčího a vrkání hrdliččího lidové koledy. Ptačí tento zpěv napodobují velmi dovedně na zvláštní nádobky hliněné". Česká Třebová ležíc v blízkém sousedství moravském, má jak v mluvě, tak v obyčejích nejedny moravismy. Tak jest i s půlnočním pískáním ptactva; jen že v Č. Třebové neužívalo se (známých) nádobek s vodou, nýbrž jak praveno hliněných ptáčků.