Tam se zboží nechá, až docela vyschne. Síla dělníkova právě stačí, by plnými půlkami bez cizí pomoci zápolil.

Když bylo dosti zboží naděláno a také vyschlo, rovná se do „pecníku" к vypálení. Pecníky tehdejší byly obyčejně přistavěny těsně к chalupám hrnčířským a hlavní otvor do pecí vedl z dílny stěnou přímo do peci. Zmíněný Andrle měl však pecník státí prostřed dvora. Byl zakryt prkennou kolnou. Nádobí rovnalo se, jak se posud všude děje, tak, že se kladlo vždy menší a menší do většího. Aby se nespeklo, stavělo se na okrouhlé, třemi nožkami opatřené kozičky z vypálené hlíny. Ponenáhlé vypálení peci od mírného ohně' až k nejprud-

Hračky i polévková miska, píšťalka „slavíček".

Šímu žáru trvalo % dne (18 hodin), načež se všecky otvory zastavily cihlami a umazaly hlinou. Takto se pec nechala několik dní ochlad-nouti. Po vychladnutí se zboží dávalo k „polevu". Po Fialovi zůstala těžká nádoba misie podobná, v níž nádobí klejtem nebo jiným polevem opatřoval. „Polité" nádobí se ovšem vypalovalo podruhé.

Klej t byl v hrnčířství poměrně ne j vzácnější věc, protože se draho platil. Dodávali jej domácí kupci, hlavně Ant. Duspíva u kostela. Zůstal po něm objemný „rejstřík", v němž mnoho „restů" za klejt jest zapsáno. Příprava klej tu byla práce neméně namáhavá jako úprava hlíny. Mlel se na mlýnku z pískového kamene v síni nebo venku postaveném. Zpodek mlýnku byl okrouhlý, mísovitě vyhloubený kámen s hubičkou o průměru s 60 cm a hloubce 15 cm. Do spodku zapadal rovněž okrouhlý běhoun s upevněným vřetenem železným. Vřeteno bylo u důli lomené a vrchním koncem trčelo v tramě nebo v oku železné ruky do zdí zapuštěné. Na klejt do prohlubiny spodku nasypaný nalila se voda a vřetenem se rukou točilo. Rozmělněný klejt stékal s vodou do nádoby pod hubičku přistavené.

Samotný klejt dával polev nevzhledný co do barvy, žlutavý nebo do Šeda. К docílení pěkných barev sytých dávaly se do klejtu přísady: na zelenou med, na černou „brunštajn", na žlutou „jakási červená