Žalem musí nás naplniti, že umění tak vyvinuté a do lidu vžité se neudrželo a že i pří nynějším daleko dokonalejším školství s nezdarem za ním pokulháváme.

Mísa Fialova nasvědčuje spolu, že staří mistři znali více barevných polevů než pozdější. Jako pohříchu po neštěstí bělohorském všecko u nás klesalo, tak se dělo i s hrnčířstvím. O rapidním klesání vzdělanosti nasvědčují nejvýmluvněji zápisy cechovní*), v nichž umění písařské klesá hloub a hloub, až do ohavného škrtání a do samé negramotnosti. Na ta až místa přiveden byl národ proto, že chtěl ctíti Boha svým způsobem! —

Ze zbylých kadlubů do 17. ne-li do 16. století sáhajících, jeví se zřejmý důkaz, že v starší době i kamnářství v České Třebové kvetlo. Uměliť staří mistři asi hlínu míchati, tak že byli s to dobrá kamna hotoviti. Několik krásných kadlubů kachlových po Jos, Pivoňkoví zachovaných, poskytuje představu o nádheře výrobků tehdejších kam-nářů, —

Nebude snad od místa, zmíníme-li se kratince o hrnčířích sema-nínských, 4 km od České Třebové vzdálených. Vyráběli z domácího modrého jílu šedomodré nádobí, kteréž nebylo jako třebovské к vaření způsobilé. Bylo lehké a řídké „jako tvaroh" a hodilo se výhradně jen na mléko a na vodu.

Cech hrnčířů českotřebovských vyžádal si r. 1619 artikul e к potřebě své od hrnčířského cechu v Lošticích na Mor., ten pak měl je od r. 1537 z Bousova. Držitel zdejšího panství, Vilém Jiří Hřán na Lanškroune a Lanšpedce, potvrdil jim je léta 1619.

Pro nás nej zajímavější články z artikulí těchto jsou dva a sice

0 prokázání řemesla a o kopání hlíny. Tovaryš, jenž by chtěl pro-kázati mistrovství, měl zhotovití „hrnec ve dvě měřice a džbán veliký, ouzký v měřici, pernici, jakž kruh vystačí". Strany hlíny kdo sobě důl zarazil, v tom dole neměl mu nikdo kopati ani hlíny, kterou nakopal, si brati pod pokutou „2 funtů" vosku. Dolu aby nikdo neza-rážel od druhého než na míru odměřenou rej če a motyky. Kopati se nemělo více než 10 vozů hlíny, „aby všichni živnost míti mohli, chudí

1 bohatí". V den sobotní po západu slunce neměl nikdo hrnců páliti. Více tovaryšů než jednoho neměl žádný posadíti a učedlníků přes dva aby nechoval.

M. M u r к о: Das Grab als Tisch. Zvláštní otisk z Wörter u. Sachen. Kulturhistorische Zeitschrift für Sprach- u. Sachforschung. Heidelberg, Winter. II. Str. 79—160.

Práce Murkova navazuje na studie vídeňského historika byzantského umění J. Strzygowského uveřejněnou v I. sv. Wörter und Sachen,