Tabulka ta ie celkem velmi málo významná pro mé další vývody, kdybych ji byl vypustil, ani by se vůbec nepohře-šovala od čtenářů. Vždyť malá plodnost v rodinách v Americe nebo ve Francii (a částečně i ve Velké Britanii, ano v nejnovější době i v Německu) se pozoruje všeobecně, Dolíčují to také jiná fakta mnou uvedená z ne jméně plodného amerického státu v Unii, z Michiganu, kde počet uzavíraných sňatků je daleko n e j v ě t š í. Také Francie podle sčítaní z r, 1901 měla v západní Evropě největší procento vdaných žen i mužů (ani Srbsko v tom směru nevynikalo nad Francii, ačkoli je ze zemí s nejčetnějšími sňatky, viz Problem plodnosti str. 30),

Nuže, tuto tabulku (nadbytečnou jistě) vzal jsem z francouzských oficiálních publikací: „Statistique international du mouvement de la population. Résumé rétrospectíf depuís 1'origine des statistiques de ľétat civil jusqu' en 1905, Imprimeríe nationale 1907", (Výtah z ní je též vAug. D. Webbově „New dictíonary of recent statistics of tne world to the year 1911"), Tím je dána již odpověď na kritikovu otázku, proč jsem v ní neuvedl více zemí než třináct; je jich právě jen tolik v originálu

Možné je i to, že jsou některá data v té tabulce nesprávná; a z toho si p. Boháč hned upletl bič na mne, prý „každý vidí hned, jak v š e с к у dedukce prof. Kolouška ztrácejí basi, jakmile začneme jen poněkud rozbírat číslice, z nichž vychází". Zatím má dedukce o malém počtu dětí V rodinách francouzských je dostatečně silně opřena také bez této tabulky a p. kritik měl tedy ukázat, které mé dedukce nemají podkladu, i neměl právo vzbuzovat neodůvodněnou pomluvu., jakoby snad všechna fakta mnou uváděná, byla nepřesná. Má fakta jsou vzata vesměs z úředních publikací, neuváděl jsem sice svých pramenů zde v populárním spisku, ale jsou vytčeny v mém „Populačním problemu".

Pan Boháč mi ostatně přičítá nesprávné pojetí, jakobych klesání plodností odvozoval toliko ze stoupající zámožnosti, dále jakobych nevěděl, že francouzský proletariat je poměrně mnohem méně plodný, než německý. To prosím je komolení mých vyslovených názorů, nevím zdali bezděčné čí zúmyslné. Poukazuji na str. 33., že malý počet dětí v rodinách „se vysvětluje z důvodů společenského soužití, zejména z důvodů majetkových, z důvodů jiného postavení ženy v rodinách zámožnějších, ... z určitých právních ustanovení; zvláště také zákonodárství finanční nese značnou část viny na tom". Ale u mne důvody majetkovými nesmí se myslíti jen zámožnost; neboť zvláště rodiny málo zámožné, ale které nabyly určitého společenského postavení, hledí, aby se v tom postavem udržely (strach z de-klasifikace na str. 34). Též snaha rodině udržeti majetek rodinný, třeba m al ý, neztenčený (působnost rovného práva dědického ve Francii str. 35) brání většímu počtu dětí; podobně překáží rodinám pohyblivost průmyslového zaměstnání, kdežto v zemědělském povolání je výhodou zaopatření dětí při rolnictví, zvláště tam, kde je lidnatost skrovná (str. 33). Rovněž působí proti početným rodinám drahota, která zase se přiostřuje tlakem finančním (str. 36—37) atd;

A mluvím-li, že majetkové poměry rodinné hlavně zavinují malý počet dětí v manželství, nemyslím tím zcela jistě jen rodiny bohaté, nýbrž právě především i málo zámožné rodiny z e