středního stavu. Vždyť je známo, že právě rodiny učitelů, úředníků a jiných podobných stavů jsou nejméně plodné, ačkoli pravidelně nejsou zámožný. Tu působí svědomitost, rozpočítavost a strach, aby děti neb i rodiče s nimi nekleslí do nižšího stavu. A tato rozpočítavost se již neomezuje pouze na vyšší vrstvy, nýbrž zasazuje se již u organisovaného chudého, ale uvědomělého dělnictva o omezování potomstva (sociálně demokratické okresy jsou méně plodné, na str. 43 a v dodatku na str, 73).

To, co p. Boháč podle vývodů prof. Dr. Julia Wolfa („Der Geburtenrückgang") zdůrazňuje, že přesvědčení náboženské, zejména smýšlení klerikální je největší podporou plodnosti, a že naopak proti-klerikalismus uskrovňuje potomstvo, to ovšem já neuznávám za h 1 a v-ní příčinu.

Zmiňuji se o tom přece ve svém „Problemu". Data pro to J. Wolfem uváděná nedají se tak jednostranně vykládati z poměrů církevní příslušností a poslušnosti; „zajisté mají tyto konservativní tradice i proti tomu naopak protitradiční moderní názory značný vliv na rodinný život a po případě na užití umělých prostředků к omezení počtu porodů; ale hlavní zřetel udržeti jisté společenské niveau, jistou míru životní pro členy rodiny, zatlačuje všeobecně již obvyklé tradice..." (Tak jsem o tom psal v „Naší Dob ě" ve článku „Všeobecný vzrůst populace při nápadném i stálém klesání plodnosti..."). Z toho stanoviska by si mohl i p, kritik vysvětlit větší plodnost na jihovýchodní Moravě proti rozpočítávej Šímu obyvatelstvu na západní a severní Moravě, Že ovšem ona menší životní rozpočítavost někdy se projevuje také klerikálním smyšlením, to nechci popírati. Ale o tom, jakož i o domnělé obecně větší plodnosti katolíků proti protestantům, bude nutno promluviti jinde obšírněji.

Že ve Francii je proletariát také málo plodný, to přece jsem v Problemu plodnosti dosti zdůraznil. Zrovna však stejně jsem zdůraznil, že také v Německu (na př. v Berlíně), ve Velké Britanii i jinde se toto bránění potomstvu již i u proletariatu projevuje. Ale právě neubožejší proletariat nejméně se brání četnému potomstvu, a to platí také ve Francií. (Doklady pro to četné může si p. Boháč najiti zrovna u Dr. J. Wolfa). Na pařížskou ženu proletářku připadal dle Dr. J. Bertil-lona v plodném věku průměrně více než trojnásobný počet porodů, než na Pařížanku nejbohatší. Pařížští nejchudší proletáři plodí asi o pětinu více dětí, nežli by na ně podle průměru francouzského připadalo, kdežto zámožnější pařížské vrstvy mají aspoň o čtvrtinu nebo třetinu méně dětí, nežli je francouzský průměr. Tedy zámožnější vrstvy ve Francii zcela jistě vymírají (ale totéž už skoro se pozoruje v Berlíně a v jiných velkoměstech německých). — Ale i kdyby zámožnější rodiny nevymíraly, zcela jistě by dávaly jen nečetný dorost, neboť nesmí se zapo-mínati, že proletářů je nepoměrně více a že při jejich nepopiratelně značně větší plodnosti proletársky dorost musí ve Francií velmi silně převažovati. V jiných zemích při daleko větší poměrné plodnosti všeobecné dosud není převaha proletárskeho dorostu tak veliká, ačkoli stejný vývoj také tam hrozí. Vedle toho veřejná péče o proletariát ve Francii byla až do nejnovější doby (zejména proti sociální péči v Německu a Velké Britanii) velmi chatrná. Nevysvětluje se tím