str. 99
jíž dosti dobře vysoká úmrtnost ve Francií, která nyní je značně už vyšší než v Německu, a která začíná se blížiti již úmrtnosti zemí východních, ačkoli na východě je veliká plodnost? Ale já nepřičítám vysokou úmrtnost francouzskou (která by právě měla býti nízká při malém poměrném počtu dětí), pouze jen menší péčí o proletariát; upozorňují přece také na přílišný alkoholismus, na větší rozšíření pohlavních nemocí atd. (str, 47).
Příliš paušální jest odbývání, že ze všeobecných číslic o plodnosti a úmrtnosti nedá se nic odvozovati. To, co já jsem z nich odvozoval, j e dosti nepochybné: Především při značně klesající plodnosti klesala dosud úmrtnost ještě více a tedy přirozený přírůstek obyvatelstva v zemích evropské cívilisace (s jedinou výjimkou Norska) v posledním desetiletí byl všude vět-š í (namnoze značně), než v desetiletích předešlých. (Viz cit. „Všeobecný vzrůst pop." а II. část „Problemu plodností".) Podobně je jisto, že rozmnožování obyvatelstva, zvláště v průmyslových zemích a v městech, jde hlavně na účet proletářstva, a že tedy o to p r o-letářstvoajeho hygienu jenutna zvýšenáveřejná péče; že konečně vysoká plodnost v zemích opozdilých je bolestně vyvažována velkou úmrtností. (Ve čtyřech zemích, v Novém Zélandu, Australii, Norsku a v Uhrách byla plodnost v takovém pořadí, že šla od nej nižší v Novém Zélandě do nej vyšší v Uhrách, ale pořadí přirozeného přírůstku bylo zrovna opačné.) Je tedy vysoká plodnost v takových opozdilých zemích s vysokou úmrtností jistě zjevem patologickým. Právě proto hospodárnost se životy lidskými musila nutně omeziti přílišnou plodnost; nebezpečí je pouze v tom, že vyšší vrstvy společnosti se potomstvu pak skoro vůbec brání. Že konečně pro zdar sociální a pro vývoj společnosti není ani přílišný přebytek nových životů nutný, není však také žádným neštěstím, jako že také nemusí býti neštěstím, když obyvatelstva méně přibývá; к takovým důsledkům jsem mohl i musil dospěti.
К těmto vývodům všeobecná čísla o poměrném počtu dětí a o lidské úmrtnosti nejen opravňují, nýbrž přímo vyzývají. Více prozatím jsem řešíti nechtěl a také jsem nechtěl po všech stránkách se za-bývati problemem plodnosti, tak jak mu p. kritik rozumí. Jak se má mému dílku rozumětí, je patrno však jednak z něho samého, jednak ještě více by to vyniklo, kdyby prof. Boháč byl chtěl vidět, že je to jen podrobněji zpracovaná část mého obšírného „Problému populačního". O jednotlivých těchto otázkách í námitkách proti ním, ponechávám si promluviti ještě na jiném místě. Jan Koloušek.
*
Prof. Koloušek jest si tedy vědom, že jeho „Problém plodnosti" vlastně problémem plodnosti není a že slova plodnost užívá neprávem. Vzali bychom tuto jeho rovnici plodnost = poměrný počet narozených dětí prostě na vědomí, kdyby se jí také důsledně držel, Moje námitky proti jeho knížce vyplynuly z toho, že obou pojmů užívá promiscue a nerozlišuje jich. Operování s četnými rodinami, množstvím dětí a pod. je nerozlučnou součástkou jeho úvahy a přece, přesně logicky vzato, s jeho vymezením plodnosti nemají tyto pojmy nic společného. Kdyby se byl prof. Koloušek informoval o plodnosti
