jako on svoje poznámky, ale v tom ohledu se velíce mýlí. Co v mém referáte pohřešuje, to tam je, arci jinými slovy, onen citát není vytržen ze souvislosti a přeložen na jiné místo, nýbrž slouží za důkaz, že prof. Koloušek nerozlišuje svůj pojem plodností od obyčejného, názorů jeho nekomolím, inkrimované „toliko" nevztahovalo se na něho, bič na něho jsem si neupletl z chyby jeho pramenů (nikoli jeho, jak jsem po napsání referátu poznal), ač prof. Koloušek, který čerpal patrně ze slovníku Webbova2), mohl se nad takovým neobyčejným výsledkem pozastavili, a z daleka mne nenapadlo vzbuzovati tím pomluvu, jako by jeho data neodpovídala skutečnosti. Moje věta, že dedukce prof. Kolouška pří rozbírání a rozkládání číslic ztrácejí základu, jak každý vidí, týkala se přece toho, že na podkladě všeobecných číslic natalitních nemohu a nesmím mluviti o plodnosti (skutečné, tedy ubohém losu žen atd.) a nikterak nebyla vyvozována z chybně vypočítané rakouské plodnosti, z níž právě prof. Koloušek odvozoval důsledky. Právě toto místo v obraně prof. Kolouška je dokladem ne-loyálností — ale o tom škoda ztráceti slov.

Drobné zprávy národopisné.

Dva dopisy Jul. Feifalíka A. N. Afanasjevovi. Památky Jul. Feifalika vzpomíná s úctou i český národopis. Duchaplný filolog, v jehož pracích ožil kritický duch Dobrovského, studoval —■ po příkladu svých německých mistrů — lidové tradice se zbystřeným zájmem literárního dějepisce, který v oněch dílech tvůrčí síly lidové nalézá ohlasy zapadlých literárních látek. Již r. 1857 uveřejňoval v příloze časopisu „Brthmer Neuigkeiten" ukázky ze své sbírky lidových her moravských, ale kniha Volksschauspiele aus Mähren atd. vyšla až r. 1864. Krátce před ukončením díla Feifalik zemřel a tak jeho sbírce — kterou řadíme mezi nejlepší publikace toho druhu — chybí obšírný úvod, v němž předčasně zesnulý badatel chystal se shrnouti výsledky svých dlouholetých studií. Upozorňuji zde na dva dopisy, které ukazují, že Fejfalík sbíral horlivě látku ještě к dalším studiím z lidové literatury. V časopise Этнограф. ОбозрЬше roč. IX. (1897) str. 141 n. otiskl R. Gru-zinskij (v ruském překlade) dva německé listy Feifalikovy slavnému vydavateli ruských pohádek A. N. Afanasjevovi. První dopis je ze 14. září 1858 (z Vídně). Feifalik prosí, aby Afanasjev odpustil, že se na něho obrací, ačkoliv mu není znám a sděluje, že již dávno připravuje sbírku českých a moravských dětských říkadel a her. Prosí ho o ruský materiál a přikládá obšírný dotazník, v němž zejména žádá. podrobných zpráv o říkadlech ruských dětí pří rozpočítávání ke hře (Abzählreime), dále jak vykládají děti hlasy zvířat a pod. Připojuje zprávu, že

0 pohádkách Afanasjevových referoval a některé přeložil v německých listech a nabízí Afanasjevu, že přeloží všecky pohádky do němčiny. Druhý list je datován 17, X, 1860 (Vídeň). F. děkuje Afan. za zaslané pohádky (3. a 4. díl) a ohlašuje, že asi za 2 měsíce vydá knihu o ,,slovanských lidových hrách na Moravě". — Feifalikovo dílo o dětských říkadlech sice nevyšlo, ale jeho vzorný dotazník posloužil aspoň jinému badateli .V 6. ročníku polského časop. Lud (str, 194) referuje Dr. Frant. Krček o listech Feifalikových a dodává, že F, „tak jasno

1 dokładnie wyszczególnił.... wszystkie punkty, na które należy zwracać uwagę przy pracy podobnej, źe powtórzę je za nim z dodatkiem uwag swoich." Podává pak polský překlad. Bylo by zajímavo zjístiti, poslal-lí Afanasjev Feifalikovi nějaký materiál a kam se poděly sbírky Feifalikovy. Sbírku dětských písní a říkadel při hrách (českých a moravských) vydal Feifalik ve'Wolfově Ztschr. für Mytho-