str. 102
logie und Sittenkunde III. К soustavnému zpracování slovenského materiálu nedospěl.
@-------------------
Nálezy archeologické v dřívějších dobách dávaly podnět к různým fantastickým výkladům u lidu, jenž nevěděl, к čemu předmětů těch se užívalo. Tak na př. o popelnicích fantasie lidová vykládala, že rostou v zemi podobným způsobem jako houby. Ještě Bialbín se domníval, že hlína sama od sebe do hrnců se formujel Rovněž také kamenné sekyrky vykládány za výtvor přírody a označovány jménem „hromové klíny". Vznikají prý v oblacích náhlým ztvrdnutím a blesk je sráží k zemi. Dle jiné verse vytvořují prý se nárazem blesku v zemi. Na Táborskú vesničané až dosud přikládají víry podobným výkladům. Doklad pro to přinesl nedávno „Český Jih" (14. pros. 1912) ve zprávě známého badatele archeologického řídícího učitele J. Švehly o nálezu nových kamenných sekyrek v okolí táborském. Děvče, jež přineslo nalezenou sekyrku učiteli, na jeho dotaz odpovídá: „Maminka ve Zvěstovicích u Chlumce myla u potoka dřevěné nádobí. Do potoka uhodilo, písek vylítl do výše a když se tam šla maminka podívat, ono tam leželo tohle — —■" (sekerka). Pan říd. uč. Švehla k tomu ještě podotýká: „Tak se šíří pochybná tradice dál a nabývá u prostých lidí víry. Potom arci nedivno, že slouží prehistorické sekyrky, hladidla a klíny chytřejším z nlašich prostých vesničanů к rozmanitým účelům, jako jsou: zaříkávánl, hádání, dotýkání se a potírání bolavých údů, očí a j. v. Tajemné láká a neznalost účelu takých roztodivných nástrojů činí z nich snadno léčivé talismany pro všecko." Prof. Karel Andrle.
@-------------------
Glasnik srpskog geografskog d r u š i v a (Bulletin de la Société Serbe de Geographie). Ročník I., svazek I. Belehrad 1912. — Srbská geografická společnost počala vydávati za redakce prof. Cvijiče a Vujeviče pololetní sborník, který dle programu v prvním svazku uvedeného bude věnován geografii balkánského poloostrova (a vědám geografii příbuzným v témž okrsku). První svazek přináší kromě mnoha článků fysickogeografických a popisných Gjorgjevicovo pojednání o vlivu hospodářských poměrů na vývoj sídel. Gjorgjevíč ukazuje na příkladu dvou obcí, Omolje a Zviždu, že obyvatelstvo různého původu (srbského a rumunského) má vlivem totožného hospodářského vývoje tutéž organi-nisaci sídelní. V Omolju při novém osazení nia počátku XVIII, věku usídlilo se obyvatelstvo nejprve v roztroušených domech, obklopených velkými ohradami pro dobytek, na dobu zimní (čair). Když se obyvatelstvo množilo a byly stavěny nové domy, zmenšovala se rozloha čairů a v náhradu byly získávány nové kusy půdy výše v horách zvané zavát. Přechod к rolnictví (k pěstění kukuřice) způsobil nejprve zaujetí bývalých čairů a zavatů v pole (sinor) a přesun pastýřství ještě výše do hor; později pak. aby ušetřeno bylo úrodné půdy, stěhují se i stálá obydlí výše na půdu méně plodnou a zde vznikají již osady s domy těsně vedle sebe umístěnými. Pozvolna i vyšší plochy, původně chovu dobytka určené, se mění v pole, pastýřství zabírá pak stále nové a nové kusy volné půdy v horách, až zákon z r. 1884 zabraňuje další svobodné okkupaci půdy. Podobný postup byl ve Zviždu, avšak odlišné poměry orografické (nedostatek vyššího, rozlehlého horstva) způsobily, že pastýřství zabíralo vzdálenější údolí. Týmž způsobem vyvinulo se dle Gjorgjeviée mnoho dnešních srbských vesnic. Litovati jest jen, že v článku chybí naprosto jakýkoli údaj hypsometrický, ačkoli právě otázka, jaké výškové rozdíly překonalo pastýřství, rolnictví a jednotlivé sídelní typy při posunu do hor, je zřejmě velmi důležitá. Dský.
Koledar pokrajinskog muzeja za národní obrt i umjet-nost u Splitu 1913 (Kalendář krajinského musea za lidový průmysl a umění ve Splitu) str. 84, jest hoden vzpomínky v odborném národopisném listu. Zahájen jest úvodním článkem z péra ředitele musea ing. K. pl. Tončiče, ředitele uměleckoprůmyslové školy ve Splitu, o počátcích řečeného musea, ze skromné výstarvy domácího průmyslu při školské výstavě umělecko-průmyslové školy v čci. r. 1910. Za krátkou dobu svého trvání sebráno bylo na 5000 různých předmětů domácího průmyslu zakoupením některých soukromých sbírek, zajištěny stálé subvence státní, zemské, obce Splitské a j., úhrnem 6600 K. A tak jest naděje, že za nedlouho vznikne ve Splitu národopisné museum dalmátske, které zajisté časem svým důstojně přiřadí se к ostatním vědeckým institucím na slovanském jihu. „Kalendář" má tomu museu získati velké řady přátel a příznivců v nej širších vrstvách. Tento propagační účel má na zřeteli pí. Jelica Belovié-Bernardzikowska, která přispěla článk ш „Naši národní ornamentí" (str, 6), který jest provázen několika velmi
|
|
