pokládá Karłowicz právem, že jej přinesli na sever potulní obchodníci a řemeslnící slovenští; je to tím pravděpodobnější, že jiný var, zapsal Kolberg ve Varšavě přímo od Slováků, Slovenská obrázková hra vzbudila pozornost Karlowiczovu a Wisła zavedla v dalších ročnících zvláštní rubriku „pismo obrazowe", vyzývajíc spolupracovníky a čtenáře, aby podávali doplňky. Sešlo se dosti příspěvků, ale nepatří sem. Mnozí přispěvatelé spatřovali totiž v této hře stopy prastarého slovanského písma, jiní zase soudili na souvislost s vruby a znaménky na pastýřských holích, se značkami, jichž užívají kováři, s lidovou ornamentikou atd., ale o čistě polských variantech oné zábavné hříčky nalézám jen skrovné zmínky. Ve Wisłę (II, uv. m.j vzpomněl si kterýsi přispěvatel, že jeden z jeho spolužáků „rysował różne figury w rodzaju basetli i t. p. a następnie narysowany obrazek czytał jak gdyby po pisanemu. (Ovšem připojuje, že patrně tyto obrázky jsou zbytky předvěkého písma Slovanů, o němž mluví mnich Chrabr.) Karłowicz pak poznamenal, že podle jeho zpráv i „w Pińszczyźnie znają tę piosnkę s rysunkami".

Z pozdějších variantů neregistrovaných ve Wisłę (zatím zašla) znám fragment, jejž zapsal p. G. Smólski (čas. Lud XVII. 79). Ve sbírce „Zagadki i łamigłówki górali polskich w Tatrach i Beskidach" podotýká, že prý „humor górali beskidowych zupełnie inny, polegający więcej na grze cudacznych wyrazów" jest prý „więcej zewnętrzny"; jako doklad uvádí p. S. tyto verše:

Jak patrno, neporozuměl р. Smólski naprosto smyslu textu, není to „łamigłówka", nýbrž fragment našeho říkadla a kdo ví, zda slova „klepica", „hop tak" nevznikla omylem sběratelovým (místo slepica, hak, ptak). Že ovšem tento příklad nesvědčí o zvláštní nuanci humoru beskydských horalů, nemusím připomínati.

Jiných čistě polských variantů říkadla neznám a poněvadž text Kolbergův i Karlowiczův jest slovenského původu a text Smólského — jak ukazuje místo zapsání — jest slovenské oblasti blízký, nutno si všimnouti variantů československých. F. V. Sasinek poznamenal ve svém díle „Dejiny dríevnych národov na území terajšieho Uhorska" (1878) na str. 244,5) že prý dosud si hrají slovenské dítky „na učiteľa", že zpívají a při tom kreslí. Podává tento text: To je krátke, to je dlhé; to je tenké, to je tlsté; to políca zubatá; to je koza rohatá atd.

Sasinek ovšem myslil, že tyto veršíky popisují tvar písmen hlaholské azbuky — jedna z oněch fantastických kombinací, jichž je v jeho díle tolik.

Moravský var. otiskl Bartoš v knížce Lid a národ (I 72) (srovn. též Naše děti 168) a konstatuje oblibu tohoto „rhytmického říkání" podle obrázků křidou na stole nakreslených. Jeho text obsahuje prvky známé z předešlých variantů: Basa, husle, krátké, dlúhé, vidle