str. 111
Fallický motiv v Mannhardtově textu jest patrně pozdějšího původu, byl vložen do staré společenské hry, aby byla přizpůsobena bujnému rázu svatebního veselí.0)
Buď jak buď, mně zde šlo jen o to, vylíčiti stručně pestré osudy tohoto textu a ukázati na konkrétním příkladě, jak se šíří písně.
II. Píseň: „Teče voda od Tábora".
Mezi balladami mythického obsahu uvádí Erben v prvním vydání své sbírky (sv. I. č. 4.) píseň „Zaklené děvčátko". V dalším rozboru budu nucen častěji odkazovati na text a proto jej zde připojuji podle znění v 1. vydání:7)
1. Teče voda od Tábora,
Teče okolo javora;
Všecky lávky pobrala,
Jen jedinkou nechala.
2. Po které myslivec chodil,
Děvčátko za ruku vodil.
Utrh' jiabko s jabloně,
A pustil je po vodě:
¨3. „Plyň, jablíčko, kam ty ráčíš,
Jen af se mně nepomáčíš;
Plyň, . jablíčko, plyň dolů.
Až pod javor do mlejnů."
4. Jak jablíčko připlynulo,
Čtyry kola zastavilo;
Točit se jim nedalo,
Vodu na břeh vyhnalo.
5. Proč se, kola, netočíte,
Mé srdečko netěšíte,
Tak jako ste těšily,
Dokud ste se točiíy?"
6. U Tábora je obora,
Pasou se tam jeleni.
Pásal je tam mysliveček
V kamizolce zeleny.
7. S jeleny se obírával,
Hezké holky milovával.
Poslal svého jelena
Tam pod javor do mlejna.
8. „Běž, jelínku, po potoku,
Nic nelituj svého kroku,
Běž prudkostí jelena
Pode javor do mlejna."
9. Tam na břehu pod javorem
Najdeš děvčátko stati,
Mou panenku rozmilou
Smutně hořekovati.
10. Čtyry mlejnské kola stojí,
Neštěstí se v mlejně rodil
Před ní shýbni parohy,
A skoč s lávky do vody.
11. Tam kde první je kolečko,
Přijdeš, a najdeš jablíčko;
To vbodni na parohy,
A pospěš do obory."
12. Noc se blíží. Jelen běží,
A pod ním se země třese;
Na parůžku jablíčko,
Pěkné červené, nese.
13. Vzal myslivec, vzal jablíčko,
Rozdvojil je v polovičko:
Vyletělo ptačátko,
Bělounké holoubátko.
14. Nevěř, nevěř, myslivečku!
Že je bylo ptačátko:
Bylo, bylo, je zaklené
Jedno krásné děvčátko.
|
V poznámkách (str, 24 n,) vykládá Erben o symbolickém významu jablka o „jablkách okouzlených a mocí nadpřirozenou nadaných", o kouzelné mocí připisované myslivcům, cituje verše ze Zaboje, aby ukázal, že „Čechové pohanští duši lidskou co ptáka sobě představovali" a dodává:
6) Niederle shrnul na uv. m. slovanskou literaturu. Pokud mi byla přístupna užil jsem jí, ale ve slovanských popisech svatebního obřadu a sbírkách svatebních písní nenalezl jsem obdobné hry. Ovšem nutno počítati s výtkou Niederlovou, že „mnohé popisy svateb (zejména u nás) vyznačují se bezcennou prudérií a tím, že si všímají stále jen věcí nicotných" ... (Uv. m. pozn. 8.)
7) Pro snazší přehled jsem strofy očísloval. Otisk je přesný, jen pravopis jsem pozměnil.
|
