„Co však bájeslovného obsahu písně této se dotyce, napadá podobnost její к pověstí národní o Záhořovi, zákeřníku pokání činícímu, kdež duše zavražděných též podobou jablek se jevíce, po rozhřešení loupežníka v holubice se proměňují... ."

Podle názoru Erbenova „ballada nynější, opěvající totéž dávné smýšlení národa, к řídkým památkám bájeslovného druhu básnictví národního náleží, kteréž, jsouc rumami věků minulých zavalené, na ten čas jen obrazností dostíhnouti se snažíme. V domnění tom, ať ne-dím o vnitřní a zevnitřní formě básně této, posilňují mne i písně mnohé po Čechách a Moravě se ozývající, jenž týmiže slokami, co tato, počínajíce a o jablíčku к dívčině plynoucím jednajíce, na to způsobem od sebe rozdílným, a časem i matně se skoncují; což tím se vysvětluje, že ballada: Teče voda atd. někdy vůbec povědomá býti mohla; časem pak, jakž obyčejně písním delším se přihází, mimo počáteční sloky zapomenuta byvši, od zpěváků po rozdílné chuti a rozumu jích doplňována bývala."

Prameny uvádí Erben na konci třetího svazku, kde podal verifikaci svého materiálu, otiskuje jména přispěvatelů a čísla textů, které mu dali к disposicí. Čís. 4. (balladu o zakletém děvčátku) nalézám mezi písněmi, které zaslali: 1. Fr. Doucha z Berounska, Táborská a Práchenska, 2. pí. Anna Dvořáková z Hradecka, 3. Anna Havlíková z Berounska, 4. Karolina Karafiátova z Berounska a z Prahy, 5. Marie Matoušova z Hradecka, 6. Julie Nováková z Hradecka a Bydžovska, 7. Kateřina Novotná z Hradecka.

Nepřekvapuje nijak, že texty jsou vesměs z Berounska a Hradecka, neboť jest známo, že první vydání Erbenovo jest založeno hlavně na příspěvcích z oněch dvou krajů a že teprve do vydání z r. 1864 pojal Erben materiál z jižních a západních Čech. Nápadný jest naproti tomu malý počet různočtení. Erben měl po ruce 7 textů této ballady, jejíž vysoké stáří zdůrazňovaly poznámky, z jeho praxe vydavatelské víme, jak pečlivě zaznamenával i malé varianty při písních starobylého rázu8), soudě správně, že i odchylky zdánlivě nepatrné zasluhují pozornosti. A přece v našem případě otiskl právě důležité strofy 7.—14. bez poznámky a srovnáním se přesvědčíme, že tyto strofy přešly téměř beze změny do definitivního vydání z r. 1864. Patrně tedy Erben neměl jiných variantů, jeho texty (měl-li vůbec při redakci sbírky více celých variantů) byly zcela ojedinělé, což ostatně plyne í z toho, že neuvádí ani jediné parallely z jiných sbírek. Dnes, kdy materiál mnohem rozsáhlejší a přesnější než za dob Erbenových umožňuje nám pronikavější studium lidové poesie, dospíváme к témuž závěru:9) ballada o zakletém děvčátku jest hapax legomenon lidové poesie naší a slovanské vůbec.

Příčiny objasní snad poněkud rozbor textu. Pročteme-li pozorně text, poznáme, že ballada skládá se ze dvou částí: první (sfa. 1—5) patří do kategorie lyricko-epických písní, v nichž prostý, mnohdy allegorický děj tvořívá rámec pro lyrický většinou erotický námět. Tak í v našem případě: jablko jest poslem lásky, ale chybí zde lyri-