cký závěr, t. j. odpověď milenčina. S touto částí ballady shoduje se v podstatě píseň, kterou Erben otiskl v prvním vydání jako 11. číslo I. svazku, pojav jí pak beze změny do vydání z r. 1853 (str. 23) i 1864 (str. 470).10) První tři strofy se celkem shodují (v 1. sfě ballady „myslivec" v písní „Pavloušek"; srovn, nepatrný rozdíl ve sfě. 3,), strofy 4, a 5, liší se ovšem značně, pozorujeme však, že v písni přiléhají mnohem lépe к dějovému rámci naznačenému ve sfě 1—3 Pátou strofou jest píseň myšlenkově zakončena: poselství bylo marné, dívka odmítá lásku, Sfa. 6—7 (v písni) podávají jen formální závěr, jakousi variaci — zjev velmi hojný v lidové lyrice, kde často obsah písně tvoří jen několik obměn jistého obrazu nebo myšlenky. Od ballady liší se píseň mimo jiné i tím, že jest rozšířena v četných variantech, jejichž formací výstižně charaktérisuje výše uvedená poznámka Erbenova: prvních 5 strof se celkem ve všech variantech zachovává (změny jsou často jen podružného rázu), kdežto závěry se liší. Srovn. Rittersberk 115 (298) (zná jen první tří strofy); Čela-kovský I. 37 (23) 1—5 podobné Erb. 6—7 jinak); Sušil 1840 172 (393) (1—5 podobné Erb, 6 jinak); Krolmus IÍ.,; 259 (jen jména milenců jiná, jinak shodný s Erb.); Slávia IIX 18 (30) (1—3 podob. Erb. závěr smírný: jablíčko má vyřídíti milému, že mu dívka zachová věrnost); Bartoš 1882 str. 105 (1—6 podob. Erb. 7. jinak); Kocman 15 (18) (otiskl jen jednu strofu téměř shodnou s Erb.). Moravou pronikla píseň do polské oblasti Slezska a odtud dále do Polska.11) Srovn. Roger, Pieśni 134 (256—7), Cinciała, Zbiór wiad. Ж. 224 (153), Kolberg XXIII. (Kaliskie 1.) 99 (55), Malinowski, Materyały V. 79, I. S. S. Materyały VIII. 100 (37). Polské texty lze přehledně charakterísovati takto: první tři strofy shodují se v podstatě s texty českými, v závěru však se ukazuje, že „jablíčkem", které klepe na okno milenčíno, jest milý sám a texty se končí obyčejně dialogem mezi milenci.12)

Tedy i polské texty potvrzují správnost pozorování Erbenova, že začátek písně se celkem nemění, kdežto závěry se liší. Mluvím výslovně jen o správností pozorování a nikoliv dedukcí, jež Erben z tohoto fakta vyvodil. Přijímaje totiž názor o starobylosti typu A považoval Erben lyrické písně typu B za varianty ballady pokažené úpravou novějších zpěváků, kteří vedeni snahou zkracovati dlouhé ballady, modernisovali text lyrickými závěry. Je to zjev známý a zejména z novějších sbírek bylo by lze shledati nejeden doklad, jak staré ballady rozplývají se v lyriku, v písně svatební atd. Theoretícky jest argumentace Erbenova správná, běží jen o to, hodí-lí se í v našem případě, kde vše záleží na tom, považuj eme-lí s Erbenem text A za starobylou balladu. Ukázal jsem jíž nahoře, že se skládá ze dvou částí: 1.) sfa. 1—5; 2.) sfa, 6—14,

Tato druhá část jest zcela samostatná, neboť strofy 6—7 obsahují nový začátek, podávají exposici, vylíčení situace atd, a jest správné, že v Zíbrtově Bibl, přehledu strofa „Byl myslivec na Táboře" (tak zní 6, sfa. ve vydání z r, 1864) jest uvedena jako samostatný text