(str. 145.). V podstatě obsahují sfy. 6.—7. totéž co 1.—2., jen detaily jsou jiné, poslem lásky není totiž jablko, nýbrž jelen. Sledujme další obsah: Myslivec nařizuje jelenu, aby běžel pod javor do mlýna, kdež najde myslivcovo děvčátko ,smutně hořekovati', aby před ním shýbl parohy a skočil do vody. U prvního kolečka najde jablíčko, to má vbodnoutí na parohy a pospíšití do obory. Za soumraku přiběhne jelen nesa na parůžku pěkné červené jablíčko. Myslivec je vzal, rozkrojil v ,polovičko' a z jablíčka vyletělo bělounké holoubátko: ,zaklené děvčátko'.

To je závěr zcela neobvyklý, očekávali bychom aspoň, že před myslivcem stane jeho milá, místo ní se objevuje její duše zakletá v ptáka. Namítne se mi, že tu třeba vzíti v úvahu stručnost, úsečnost starých ballad, které jen naznačují a nedokreslují, které si libují právě ve fragmentárních líčeních, v narážkách, z nichž obsah často musíme spíše jen vytušíti, Ale v našem případě jest předcházející děj velmi složitý, umělý, je to vlastně celá pohádka zhuštěná ve strofickou formu a proto nejasný závěr neuspokojuje. Proměnila se dívka hořekující na břehu v ptáka skrytého v jablku? Či utonula ze zármutku a její duše jest v jablku? Obsah jest mlhavý a tím právě liší se tento text od jiných vskutku starých ballad. Srovnejme na př. jak plastický a při tom prostý, téměř průhledný jest děj v balladach ,Zakleté dřevo', ,Osiřelo dítě', ,Nešťastný sňatek', ,Sestra travička' atd., které jistě patří mezi nej starší. Jejich děj má vskutku dramatický spád, stručnou exposici, vyvrcholení a tragický závěr, kdežto v našem případě druhá část ballady jest téměř vyplněna líčením podrobného rozkazu, jejž myslivec dává jelenovi.

Celkem lze říci, že druhá část ballady obsahuje v podstatě týž děj jako část první a lyrické písně typu В lišíc se od nich jen tím, že jejich jednoduchá konstrukce je tu přetížena složitou, trochu strojenou výzdobou pohádkově-mythíckého rázu. U Erbena jsou obě části dosti násilně spojeny v celek, který nepovažují za ryze lidový, starobylý výtvor. Nasvědčují tomu i některé formální drobnosti zejména ve druhé částí ballady. Upozorňuji na př. v 8. sfě. na frási „běž prudkostí jelena" (praví to myslivec к jelenu!), na výraz ,kolečko' ve strofě 11. (je míněno mlýnské kolo), dále na četná diminutiva ve strofě 13, a 14., kde zejména výrazy ,polovíčko' a .ptačátko' jsou v lidové poesií zcela neobvyklé a posléze na strofu 12., která je zřejmě umělého rázu, V žádné opravdu staré balladě nenajdeme veršů podobných těmto:

Namítne se mi, že umělý ráz jest tu zaviněn interpunkcí, která jest snad přídavkem Erbenovým, že možno také čisti: ,Noc se blíží, jelen běží atd.' Avšak modernost nespočívá pouze v interpunkci, nýbrž v celé stilisaci. Zaráží mne zejména rčení „noc se blíží". V lidové poesii bývá udání času mnohem konkrétnější13) a kromě toho mějme na mysli, že jsme v plném proudu balladického děje, v němž popisné verše tohoto druhu působí cize. Očekával bych na př. jen